 Pražská zimní liga 2025 zahájila víkendem na přelomu listopadu a prosince, kdy byly hned 2 lesní tréninky. V sobotu za krásného slunečného počasí pořádal Mrazák na Zbraslavi Tour de Prague na mapě Keltský přeběh. Na start se jelo ze Zbraslavi vlakem, kratší kategorie 1 stanici delší 2 stanice. Na kopcovatých tratích si nejlépe vedl Jakub Chaloupský. V neděli se běhalo na sever od Malých Přílep, kde se běžely tradiční Čertoviny na mapě Chrbina. I tentokrát nás čekal kopcovitý terén, tentokrát bez vyhlídek, navíc byla mlha. Ale zimní počasí k Čertovinám patří, když loni se běhalo ve sněhu. Nejdelší trať vyhrál dorostenec Patrik Sedláček. Ocenit se musí výborné zázemí u hasičů, kteří nám také připravili levné a výborné občerstvení po doběhu.
V sobotu 2.11. zakončila pražskostředočeská oblast podzimní sezónu posledním závodem u Černých Voděrad na mapě Rybníky. Zúčastnilo se kolem 900 závodníků. Běželo se za mírně chladného počasí, ale bylo lépe než předpovídala předpověď. Moje trať nebyla zrovna nejlépe postavená, ale snad ostatní měli tratě lepší. Terén nabízel pasáže s hustníky a kameny, našlo se i nějaké převýšení. V hlavních kategoriích zvítězili Jana Pekařová a Baptiste Rollier.
Poslední říjnový víkend jsem absolvoval 2 závody ve skalách. V sobotu 26.10. to byl ještědský žebříček u Tisé. Bylo poměrně teplo, i když větrno. Kromě skal jsme si užili běhání v borůvčí a kapradí a nějaké bažinky. Hlavní kategorie vyhráli Patricia Nieke a Pavel Kubát.
V neděli 27.10. se v Jetřichovicích konal jubilejní 50. ročník horolezeckého OB. Nelzci nelezou a běží scorelauf, tedy nemusí mít všechny kontroly, ale to ani lezci. Bylo to nádherné proběhnutí za nádherného počasí. Ke kontrolám to bylo většinou hodně do kopce a pak hodně z kopce. Mapa byla místy starší a v některých roklích chyběly cesty, co byly v mapě, asi je spláchla voda a zmizely beze stop. Závod se ale běžel i v místech, kde dosud mapa pro OB nebyla. Výsledky vyjdou časem.
V sobotu 19.10. se běžěl další pražskostředočeský žebříček u Říčan v prostoru známém jako mapa Údolí raků. Prostor byl poprvé zmapován v roce 1972 a tenkrát to byl převážně rychlý smrkový les. Poslední roky je ale zalesňován nálety, a tedy je mapa plná zelených fleků, které stěžují pohyb terénem i orientaci. Převýšení je nevelké kolem Rokytky, která meandruje skrze mapu. Běželo se za krádného podzimního počasí, shromaždiště bylo v prostorném sprotovním areálu na konci Říčan. Hlavní kategorie vyhráli Bára Baldriánová a Jan Šedivý.
Pražskostředočeská oblast měla v neděli 13.10. v kalendáři skalní krátkou v Nedamově u Dubé na mapě Sv. Barbora. Počasí závodu přálo, i když byl trochu vítr. Na shromaždišti bylo občerstvení s velmi bohatým výběrem (11 hlavních jídel) s příznivými cenami. A v lese bylol co řešit, i když si musím postěžovat trochu na mapu, kde na pár místech byly mapy prostoru před rokem 2011 mapovány nějak pro mě srozumitelněji. Hlavní kategorie vyhráli dorostenka Kateřina Štěpová a Baptiste Rollier.
V neděli jsem se přesunuli do slánských terénů do Bílichova, kde je jednak placka a pak prudce zařízlé svahy místy s terenními tvary. Část prostoru, a to zajímavého, nebyla nikdy pro ob použitá. Občerstvení tentokrát fungovalo dokonce se střechou nad hlavou. Hlavní kategorie vyhráli Bára Baldriánová a Tomáš Janovský jr.
Poslední zářijový víkend se konečně konaly 2 pražskostředočeké žebříčky. V sobotu v Krňanech se běželo na mapě Voskovka zmapované po mnoha letech. Jednalo se o jemně členitý terén se spoustou kamenů, bohužel místy zaklackovaný anebo s podrostem. Ten býval v minulosti přes léto horší. Vytkl bych skromně vybavené shromaždiště, kde v bufetu zakoupené párky či kávička se mohla konzumovat jen na trávě, protože chyběly stolečky případně židličky. Ale důležité bylo, že to bylo pěkné v lese. Hlavní kategorie vyhráli Karolína Kettner a Bjorlo Hakon Raadal.
První zářijový víkend proběhl závěrečný dvojzávod béček v náhradním prostoru u obce Chyňava na Křivoklátsku na mapě Žlábek. Díky tomu bylo všude daleko na parkování na start i do cíle, v součtu přes 7 kilometrů každý den. Paradoxně se pochodovalo přes zmapované prostory, ale pořadatelé byli nuceni využít odlehlejší prostor a na neděli si půjčit ještě vzdálenější mapu Brdce. Počasí bylo na září nezvykle teplé, o to větší škoda byla, že na shromaždišti nebyl stín. Les se mi moc nelíbil. Hlavně v sobotu vedla naše trať přes zapráskané hustníky, navíc jediná skalní kontrola byla špatně. V něděli, ač jsme se pohybovali ve stejném prostoru byly, tratě vlídnější a bez klacků pod nohama a také se dalo víc obíhat po cestách. V hlavních kategoriích si nejlépe vedli na sobotní krátké trati Bára Baldriánová a Jan Procházka, na nedělní klasice Zuzana Jedličková a Jan Mrázek.
Po delší pauze proběhly v půlce srpna konečně závody a to hned dvoje a ve skalách. Závody si nekonkurovaly, protože měly oboje limitovaný počet závodníků.
Já si vybral Sandstones/Píslkovce 2024. První etapu nás čekala zamotaná mapařinka ve skalách, druhá byla náročná fyzicky a nakonec třetí etapa byla už pohodovější. Počasí bylo teplé a prostřední etapu některým zapršelo. Shromaždiště bylo skromné, ale líbilo se mi ubytování v blízkém kempu. Po třech etapách se sečetly časy a v hlavní kategorii byli nejlepší Anna Karlová a Ondřej Metelka.
Poslední červnový víkend patřil už prázdninovým závodům, ale také veteránům, kdy se konala Veteraniáda ve třech disciplínách - sprint, krátká a klasika. Sprint část veteránů vynechala, a já k nim patřil, a soustředili se na lesní disciplíny. Běžely se poblíž Sosnové u České Lípy. Byl to terén pro veterány s přiměřenou obtížností i převýšením. Prostor tvořily příčné hřbítky se skalkami i skálami. Přes ně šly pásy hustníků, i když po prvních zkušenostech se dalo věřit, že jsou docela průchodné. Počasí bylo teplé až dusné, ale bez větších srážek. Shromaždiště bylo skromnější, ale odpovídalo velikosti závodů. Parkoviště bylo blízko na louce, dál bylo na toiky. V lese zvítězili favorité, pokud je v někerých kategroiích nevytěsnila zahraniční konkurence z blízkého Německa.
Web závodů.
Vydařený byl první červnový víkend, kdy proběhla u Zdechovic česká béčka. Sprint propršel a já běhání mezi paneláky vynechal. Ale krátká trať připoměla mistroství a veteraniádu před lety , kde to bylo orientačně zajímavé (mapa Katovna 2009). Nedělní klasika už byla valit v rovině, i když často s trávou a kapradím. Klacků a klád taky nebylo málo. Na startu bylo přes 1500 závodníků a k tomu bylo adekvátní shromaždiště. Jen snad občerstvení nebylo cenově ani sortimentem příznivé.Sprint vyhráli Tereza Čechová a Ondřej Metelka, krátkou trať Marie Posíšilová a opět Ondřej Metelka a klasiku Markéta Poloprutská a Nor Hakon Raadal Bjorlo.
Poslední květnový víkend proběhly v pražskostředočeské oblasti 2 závody na mapě Houpačka. Ta se vyznačuje mírnějšími kopci a občas členitějšími částmi s většími prohlubněmii nebo roztroušenými skupinami kamenů. Les je převážně dobře průběžný, ale bílý les je občas s vysokou trávou. V sobotu se běžela v západní části prostoru oblastní mistrovství na klasice, v neděli na kopcovatějším východě pak krátká trať. Počasí závodům přálo, i když v sobotu přešla nějaká přeháňka a pokud někdo zůstával přes noc pak zapršelo, ale kroupy a přívalový déšť shromaždiště těsně minuly. Sobotní klasiku vyhráli v hlavních kategoriích Bára Baldrianová
a Matouš Nathaniel Petrilák, nedělní krátkou Karolína Kettner a David Mikel.
Druhý květnový svátek uprostřed týdne využila pražskostředočeská oblast opět pro závody a to ve Voznici u Dobříše na mapě Králova stolice. Poslední mapa v prostoru byla z roku 2002 a prakticky se tam už dlouho neběhalo. Asi před 2 roky tam byla zimní liga. Krátká trať se běžela jen v severní části někdejšího prostoru. Převládal placatý terén, kde nás čekaly poněkud jednodušší tratě. Shromaždiště bylo osvědčené ze závodů na druhé straně dálnice. Tentokrát ale platil zákaz vjezdu do obce, kam kvůli rekonstrukci silnice nezajížděli ani autobusy. Zejména řidiči se prošli když se parkovalo daleko na slepé staré silnici. V hlavních kategoriích zvítězili Iveta Šístková a Jan Šedivý.
První májový víkend se tradičně běžely 3-etapové závody Jarní trojúhelník v Mariánských Lázních. Pořadatelé zvolili osvědčené loňské shromaždiště v areálu Lesní Mlýn. Osvědčené byly i terény etap. Zahájila krátká trať, kdy se jezdilo na start autobusem, aby se využil vzálenější prostor. První etapa se běžela v rovinatém, podmáčeném terénu, teprve na závěr se sbíhalo s kopce. Mapově bylo co řešit. Odpoledne se bežel sprint v městském parku kolem kolonády, začátek tratí byl ale v přilehlém lese. Na etapu přijeli sprintoví specialisti Lucie Semíkovíá a Jakub Glonek, kteří také vyhráli. Poslední nedělní etapa byla klasika a čekali nás kopcovatější tratě, i když nejdelší tratě se podívaly i do rovinaté části do prostoru krátké trati. Počasí závodům přálo, spadlo vždy jen pár kapek a teploty nakonec vyšplhaly na příjemnou hodnotu pro běhání. Prostě pohoda v úžasných terénech. Po třech etapách byli v hlavních kategoriích nejlepší Barbora Šiková a Jeroným Kamenický.
Na svátek uprostřed týdne 1.5. byl připraven pražskostředočeský závod u Petrohradu asi 20 km od Rakovníka na mapě Kolumbovo vejce. Terén byl známý z loňských celostátních závodů. V lese byla spousta skal a kamenů, které bylo obtížné generalizovat, ale orientačně to bylo zajímavé. Dalo se zabloudit jak mezi kameny na rovině tak ve skalách ve svahu. Vyšlo počasí a pěkné bylo i shromaždiště v parku u petrohradského zámku. Hlavní kategoie vyhráli Ivana Fujáčková a Petr Janás.
Poslední dubnový víkend začal Žebříček B - Čechy dvěma závody u Tužína poblíž Jičína na mapách Kozinec, Kumburk a Bílkův mlýn. Původní mapa se jmenovala Buš a kdysi to tam byla opravdová buš díky všudypřítomnému podrostu. Dnes po víc jak 35 letech mi připadá les průchodnější, zato přibyly kopce. A naše kategorie si je užila, nejvíce pak v neděli na krátké trati. V sobotu se běžela klasika a i když mi to nešlo, tak se mi stavba tratí docela líbila. V neděli jsem ale měli trať rozsekanou dost pravidelně kontrolami, kde nebyla volba než kolmo na vrstevnice dolů a zase nahoru. Mapa by někde ještě potřebovala zpřesnit, chyběla tam dlouhá oplocenka na postupu a na krátké jsme rýhu na kraji hustníku měli ve skutečnsoti uvnitř v hustníku. Oba dny bylo velmi teplo i když větřík trochu snížil teplotu. Shromaždiště příhodné a našlo se i blízké ubytování ve sportovní hale, i když jen pro ty co si pospíšili. V sobotu na klasice hlavní kategorie vyhráli Anna Karlová a Miloš Nykodým, v neděli na krátké Zuzana Jedličková a opět Miloš Nykodým.
O víkendu 6.-7.4. se bežely 3 závody poblíž Senomat u Rakovníka z toho 1 noční a 2 denní žebříčkové. Vše z jednoho shromaždiště, i když s delší vzdáleností na start a z cíle. Ale za slunečného letního počasí to nevadilo. V sobotu nás čekal netypický a nepěkný terén se spostou pichlavých hustníků a strmými roklemi a skalami. A pichlavé byly i včely, které závodníci vydráždily a roje pak operovaly dáleko od úlů a napadaly další závodníky. Neděle už byla v zajímavějším zvlněném terénu, kde bylo i mapově co řešit. Oba denní závody vyhrál Vojta Illner, v ženách vyhrála v sobotu Marie Pospíšilová a v neděli Monika Rollier.
V sobotu 23.3. zahájila pražskostředočeská sezóna prvním závodem v Chyňavě na mapě Pelechovka/Kouty. Běželo se tam už počtvrté. Tentokrát zase přibyl kousek mapy na severozápadě, když prostor je tam v tomto ročním období limitován ptačí rezervací, takže část prostoru zůstala nevyužita. Terén byl placatý, místy pichlavý, jen na jihu nějaké převýšení přidaly 2 nevelké kopečky se skalkami. Na začátku závodu sprchlo a také se ochladilo. Běhání to ale nevadilo. Hlavní kategorie vyhráli Martina Bochenková a Radim Tokár.
Letošní sezónu zahájil v sobotu 16.3. tradičně pod hradem Kost závod Jarní skály. Centrum bylo u hradu, ale auta parkovala až skoro na 2 kilometry vzdálený start a cíl. Běželo se na mapě Kost-jih, kterou pamětníci znají spíše pod názvem Kančí zoubek. Ta má jak skalní a kopcovité partie, tak i rovinaté části, kde běh ztěžuje jen borůvčí. Počasí bylo jarní aprílové. Ti, co na trati pobyli déle, zažili jak teplo a sluníčko, tak prudké lijáky s kroupami. A to se vystřídalo několikrát. Ale převládalo počasí na krátký rukáv. Hlavní kategorie vyhráli favorité Denisa Kosová a Vojtěch Král.
Další sobotu 27.1. pokračovala Pražská zimní liga 2024 proběhnutém okolo Pyšel, kde se již tradičně, pokud se neběží z Popovic, pořádá akce Opět na kozla. Letos nebyl sníh, ale občas blátíčko a bylo příjemně s občasným sluníčkem. Na trati nás čekaly nějaké kopečky a překonávání potoků, často v hlubokých korytech. Část mapy byla žlutobílá s vrstevnicemi. Na nejdelší trati byl nejrychlejší Ota Škvor.
V sobotu 20.1. pokračovala Pražská zimní liga 2024 proběhnutím na mapě Valdecký les. Mapa byla 3 až 4 roky stará, což bylo občas znát. Prostor, co vím, nikdy nebyl použit pro závod. Les je placatý, jen na opačném konci, kam běžely delší tratě, se najdou dvě hlubší údolí. Běželo se za mrazivého slunečného počasí, pět pod nulou. Den před závody a den po však na místní stanici naměřily teploty čtrnáct pod nulou. Sněhu bylo málo, ale stačil na vyznačení stop, takže šlo jen o to správně přehazovat výhybky. Na nejdelší trati byl nejrychlejší dorostenec Patrik Sedláček. Proběhnutí jsem zakončil obědem v místní hospůdce, kde vysedávali rozčilení myslivci. Prý by to běhání zakázali, oni běhají až naráží do stromů. My tam máme fotopast na zvěř a místo zvěře nám tam běhají ženské.
V neděli 3.12. začala Čertovinami Pražská zimní liga 2024 v okolí Malých Přílep. A počasí bylo opravdu zimní a to 15 cm sněhu a mráz. Díky tomu to ale bylo proběhnutí ve stopách, pokud nestaroval člověk vepředu. Ale nějaké volby stop tam byly. Krásné proběhnutí i s nějakými kopečky. Místní nám připravili po letech občerstvovačku opět v autobusové zastávce a také občerstvení na shromaždišti, kde musím pochválit jejich zelňačku. Nejdelší trať proběhl nejrychleji Ondra Pospíšil.
Pěkné zakončení pražskostředočeské sezóny se konalo první listopadovou neděli 5.11. v Kolíně na placaté mapě Borky. Počasí závodům přálo, takže ani nevadilo shromaždiště v zimním stadionu, kde jsem si sice schoval věci do zimy, ale jinak pobýval na sluníčku venku nebo ve vytápěné hospůdce. Teprve konec závodu pokropil déšť. Les mám zafixovanej z nočního lahváče před skoro 20 lety jako pichlavý a nepříjemný. Proto mě překvapila dobrá průběžnost, i když bych občas přidal na mapu světle zelenou. Možná k dobrému dojmu přispělo, že přes některé pasáže byly volby po pěšinách a taky už byl pokročilý podzim. Část prostoru byla prošpikovaná prohluběnmi po bombardování v roce 1945. Ale vždycky jsem se dopočítal k té správné. Běželo kolem 900 běžců. Hlavní kategorie vyhráli Tereza Korpasová a Jan Mrázek.
Poslední říjnovou neděli 29.10. se kolem Prahy nic nekonalo, ale pohodlně dostupné byly východočeské závody v Hradci Králové. Shromaždiště bylo klasické na Biřičce, ale do lesa se šlo o něco dál, ma mapu z letoších áček. Les byl příjemný, tratě pěkné a k tomu nádherné počasí, krásný závěr sezóny. Hlavní kategorie vyhráli polští závodníci v dresu CHC Hanna Wiśniewská a Mateusz Kula.
V sobotu 21.10. měla Praha v kalendáři závod v poměrně zarostlém terénu na okraji Křivoklátska a tam jsem opět vyrazil do skal na Děčínsko, tentokrát do okolí České Kamenice. Počasí závodům přálo, vyjelo se nad mlhu, která byla v údolí Labe. Běžela se krátká a naše trať se vyhnula hlubokým roklím, a tak to byla jen zajímavá skalní mapařinka, ale také pár postupů mimo skály v kapradí i kopřivách. Hlavní kategorie vyhráli Lea Martanová a Tomáš Dlabaja.
V neděli 22.10. jsem zůstal věrný své oblasti a zvolil závody na Brdech poblíž Mníšku. Mapa se jmenovala Na rovinách a skutečně převládal plochý terén a jen kousek naší trati byl na kamenitých svazích a také se přebíhalo ostružinami pod vedením. Hlavní kategorie ale měly v kamenitých svazích více kontrol, a tak si kamenité stráně užily. Postupy byly mimo cesty v porostech a na začátku v melioračkách, takže to byla vydařená krátká trať, za kterou jsme ale museli 2 kilometry na start a také z cíle. V hlavní kategorii žen vyhrála opět Lea Martanová a v mužích Baptiste Rollier.
O dalším víkendu 14.-15.10. nebyly v kalendáři kromě Mistrovství štafet a družstev žádné závody. A přece se našla výjimka, a to horolezecký orienťák poblíž Děčína na mapě Filipínky. Kromě lezců si tratě proběhla i řada orienťáků, kdy většina kontrol byla na sice pozemních ale skalních objektech, někdy i dost nedostupných. Tentokrát se nelezlo do podzemí jako před dvěma roky. Musím poděkovat staviteli Pedrovi za perfektně odvedenou práci, když odchytával závodníky v cíli od dopoledne až do večera. Jen to počasí nevybral, když skoro všem kus závodu propršelo a také se i přes následné sluníčko ochladilo. Ale nepatří to k orienťáku i k tomu lezení?
O víkendu 7.-8.10. měla pražskostředočeská oblast v kalendáři 3 závody. V sobotu proběhl velmi zajímavý sprint a krátká v docela neobvyklém zlatokopoeckém terénu u Jílového, kde převládala jemná mapařinka ve vrstevnicích zahuštěná četnými prohlubněmi v bílém lese. Kdo ztratil koncentraci a kontakt s mapou, se ztratil. Já bohužel závody vynechal. V neděli se běžel závod na rovině na mapě Vidrholec u Úval a Klánovic. Postupy byly často jen volbou po průsecích zprava nebo zleva a nebo to střihnout. Ale překvapilo mě pár jedinců na nejdelších tratích, co vyběhli z mapy. To se ale v placatém terénu stává. Jako stavitele tratí mě to pobavilo. Během závodu byla zřejmě místním myslivcem zcizena kontrola, což především postihlo kategorii H16, bohužel. Hlavní kategorie vyhráli Bára Baldriánová a Jan Mrázek.
O víkendu na přelomu září a října měla Praha v kalendáři další závody u Úštěku ve skalách a prudkých kopcích. Já si raději vybral dvojzávod u Jablonce nad Nisou.
V sobotu se běžela krátká trať na mapě Sáňkařská dráha. Nevelký prostor byl z větší části podmáčený s bažinkami a velmi nepřehlednými porosty s minimem cest, krásná mapařinka. Mapě se dal vytknout špatný tisk, kdy zelený a žlutý rastr byl velmi málo čitelný, přetisk žlutého rastru přes bažiny nebyl dokonce vidět ani pod lupou. Za pěkného počasí běželo přes 600 závodníků. Hlavni kategorie vyhráli Martina Matějů a Matouš Fürst. Neděle nás zavedla do prostoru Pod Černou Studnicí, což byl i název mapy. Bažinek už bylo velmi málo a les byl mnohem průběžnější. Čekala nás opět za pěkného počasí klasika v kopcích a závod spíše na postupy než na dohledávky. Závodilo kolem 450 závodníků, čili méně než v sobotu. Hlavni kategorie vyhráli Kamila Gregorová a Robert Heczko.
Praha zahájila ve čtvrtek 28.9. podzimní sezónu závody v pískovcích. Po ročním odkladu kvůli povolení se podařilo uspořádat závod na mapě Čertovy hlavy mapované naposled v roce 2000 (byl jsem tehdy objevitel prostoru). Počasí závodům přálo a přijelo bezmála 1000 závdoníků. Pořadatelé ale museli řešit problémy s parkováním, kdy se někteří závodníci nedrželi pokynů a může to zkomplikovat další závody v prostoru. K tomu nepřispěl ani zásah vrtulníku, když se během závdou zřítil jeden závodník do skalního průchodu. Přitom si myslím, že tratě byli postaveny velmi bezproblémově i s porovnáním se závody, které zde proběhly v minulosti. Hlavní kategorie vyhráli Tereza Odehnalová a Matouš Karvánek. Já si zaběhl mezi vrstevníky, kdy 6 z 8 závodnníků z mé kategorie chodilo před 50 lety do škol do 750 metrů od mého bydliště.
Konec prázdnín byl ve znamení vícedenních závodů, ale běželo se i dost oblastních závodů. Takže každý si mohl vybrat a o posledním prázdninovém víkendu závodilo hodně přes 2000 závodníků. Já si vybral West Cup poblíž Perninku v Krušných horách v terénech ve výšce 850 až 970 metrů. Běželo se trochu jižněji než loni v okolí Vlčince a znovu kolem rezervaece Oceán a byl to možná alespoň prvni etapu ještě náročnější orienťák v bažinách, melioračkách, někde v kleči a taky ve skalách v hustníku a s borůvčím, než loni. Bílý les byly větve nebo borůvčí, pokud nezarostly za 4 roky od mapování náletem. Tedy se jelo za tím, co skalní orienťáci milují. K drsnému zážitku pro skalní byl k dispozici kemp uprostřed lesa s ranní teplotou pod 8 stupňů, ale nemrzlo. Kdo se zpozdil nebo startoval v první etapě pozdě, zažil vydatný déšť. Na další etapy bylo ale počasí milosrdnější až slunečné. Po třech etapách stanuli v hlavních kategoriích na stupních vítězů Lenka Voštová a Matěj Kamenický.
Ve dnech 14.-16.7. proběhly další vícedenní závody HSH Vysočina Cup, kam dorazilo přes 1500 závodníků. Čekal nás jeden les, ale v něm různé typy terénů. První etapu omezoval běh nízký podrost, který byl i v bílém lese. Převýšení bylo jen mírné. Druhá etapa byla rychlá, převážně v bílém lese a i tam se někde vyšláply běžecké koridory v trávě. Tratě jednadvacítek byly namotané po celé mapě s mnohačetným křížením, takže to vyžadovalo pozornost, aby závodník běžel na správnou kontrolu, případně nějakou nevynechal. Stavitel poslední etapy si zamiloval zelený les a v něm zašité kameny a bažinky. A na mapě se objevily i větší kopce. Šlo o nejnáročnější etapu. Počasí závodům přálo, když v sobotu. kdy padaly v Česku teplotní rekordy, se držela teplota těsně pod 30 a k tomu občas foukal větřík. Zázemí závodu tvořily rozlehlé louky na stanování a tradičně velký stan s občerstvením. A tak nebylo po závodě nutné nikam jezdit. Závody vyhráli Lenka Poklopová a Jan Petržela.
První prázdninové vícedenní Cena Střední Moravy proběhly 7.-9.7. v okolí Žďárského Potoka u Staré Vsi u Rýmařova. Běželo se v těžkém podhorském terénu ve výšce 700 až 800 metrů, kde naštěstí nebylo moc velké vedro. V první etapě se běhalo převážně v údolí, kde byly četné bažinky a potoky a k tomu málo průchodný les s podrostem borůvek a trávy a minimum cest. Málo cest bylo i v kopcovité druhé etapě, která začínala ve velmi zarostlém hustníku se skalkami. Ani dál čistý les nebyl ve skutečnosti moc průběžný. Třetí den se běželo ve stráni nad centrem a našly se tam i průběžnější části lesa. Běželo přes 400 závodníků. Hlavní kategorie vyhráli Iva Kavánková a Adam Chloupek.
První červencový víkend byl ve znamení veteránských mistrovství. V pátek se běžel sprint v zástavbě na předměstí Liberce. Lesní disciplíny klasika v sobotu a krátká v neděli se běžely ve svahu pod Ještědem s centrem ve Světlé pod Ještědem. Oba dny nás čekal horský les, kde průběžnost omezovaly popadané stromy, ale také skály a kamenná pole, občas bažinky. Hlavně nás ale potrápily kopce. Veterány moc nepotěšilo, že krátká trať byla pojata jako downhill s 300 metrovým přenížením. A na klasice zase byl rébus jak se k některým kontrolám ve svahu vůbec probojovat. Současně proběhly i ještědské žebříčky, takže zastoupeny byly i neveteránské kategorie. Počasí závodům přálo, bylo chladněji, ale i tak jsme se v lese zapotili. Někdo odjížděl ze závodů s diplomem a medailí, někdo jen se skvělými zážitky ze závodu, kdy běhání bylo zpestřeno krásnými výhhledy do krajiny hluboko pod námi.
Poslední pražský oblasťák se konal v neděli 25.6. u Konojedského rybníka na Kostelecku. Počasí bylo na koupání a na malém shromaždišti vládla podhoda. V lese na nás však čekaly na začátku nezmapované paseky, dále pak kopce a traversy a také slabší mapa, kde v jižní nově přimapované části chyběly hlavní vrstevnice. Prostor mám zapamatovaný jako ostružinový, ale na ostružiny jsem skoro nenarazil. Hlavní kategorie vyhráli Marie Pospíšilová a Jiří Zápotocký, věkem mladší dorostenec.
Další béčkový víkend v Čechách proběhl o víkendu 17.-18.6. v okolí Radčic nad Železným Brodem. Běžel jsem jen sobotní krátkou trať, která byla v zajímavém a náročném terénu v oblasti bývalých břidlicových lomů. Bylo to fyzicky náročné ale zároveň pěkná mapařinka. Co jsem nepochopil, proč byl stejně jako u Zdislavy použit start od map, který není vhodný pro hromaděnjší starty v jedné minutě. A i tady zřejmě došlo v nepřehledných situacích k ulitým startům jako minule. Tentokrát to ale řešila jury a počítá se všem až výsledek od druhé kontroly. To nepamatuji. Vítězi krátké trati se v každém případě stali Anna Štičková a Pavel Kubát.
Web závodu.
3.- 4.6. proběhl štafetový závod 24 hodin OB poblíž Příbrami na mapě Houpačka. Tradice 24 hodinových štafet se odvijí od závodu z roku 1982 v Seleticích (severně od Nymburka). V dalších 10 letech se řada pořadatelů pokoušela navázat na tento závod, ale dnes už na tyto závody zbyly sotva vzpomínky a jen málokdo si tyto závody pamatuje.
Letos bylo výborné počasí na běhání. Snad jen v noci mohlo být o nějaký stupínek víc. Mapa byla původně připravena na rok 2020, a tak některé vzdálenější části mapy byly jen částečně zrevidovány.
To ale nebránilo poměrně rychlým časům na tratích. Vítězný tým OK Lokomotivy Pardubice zvládl jako jediný všech 41 úseků a odběhl 190 kilometrů za 21 hodi 54 minut.
Web závodu.
První letošní česká béčka proběhla o víkendu 27.-28.5. v Podještědí poblíž Zdislavy. Počasí závodům přálo, svítilo sluníčko, ale nebylo vedro, takže ideální počasí na běhání. Na rozsáhlé louky se v pohodě vešlo parkoviště i dobře zásobené shromaždiště. Čekal nás měné i více kopcovitý terén, občas kameny a skály. Pěkný les byl ale rozježděn těžkou technikou, což mírně znesnadnilo pohyb po cestách, v lese pak byly občas větve a borůvčí. Naše krátká trať v sobotu byla mapově hodně jednoduchá, ale problém jsem měl s první kontrolou, která byla na nezřetelném rozhraní a tak jsem ji trochu nadběhl. Co mě ale překvapilo, že červené mezičasy tam mají kromě dvou závodníků všichni a nejlepší mezičas nejspíše není reálný. Nedělní trať byla občas o volbě postupů. Ale naše trať kopírovala poslední 2 kilometry přesně stopu ze soboty. To by si stavitelé mohli ohlídat! Oba dny vyhrál v mužích Baptiste Rollier v ženách byla na krátké trati nejlepší Zuzana Jedličková a na klasice Anna Štičková.
Web závodu.
20.5. proběhl přebor na klasické trati pro Pražskou a Středočeskou oblast poblíž Voznice. Čekal nás velmi rychlý les, nenáročné tratě s nevelkým převýšením. Za teplého jarního počasí běželo přes 1000 závodníků. Hlavní kategorie vyhráli Eliška Hájková a Jan Mrázek.
Po týdnu jsme o víkendu 13.-14.5. opět vyrazili směr Karlovy Vary, ale tentokrát to nebyl západočeský, ale pražskostředočeský žebříček poblíž Lubence. Sobotní krátká i nedělní klasika byla v terénu který Pragovka ne úplně využila na své vícedenní, a tedy pro většinu závodníků to byl dosud nepoznaný terén. A stál za to, většinou mírné převýšení, průchodné hustníky a v nich rozeseté skalky a kameny. Počasí bez deště a shromaždiště s ubytováním a stravou, to letošní béčka nemají. Sobotní krátkou vyhráli Monika Doležalová a Tomáš Kamaryt nedělní poněkud kratší klasiku vyhráli Bára Baldriánová a Baptiste Rollier.
Ve dnech 6.-7.5. proběhl netradičně dvoudenní Mariánskolázeňský trojúhelník. Etapy ale byly tři. Centrum závodu bylo na severním okraji města v opravovaném areálu Lesní mlýn. V sobotu se nejdříve závodníci vydali na sprint, který se běžel v severní části města včetně v parku kolem Kolonády. Doběh pak byl parkem kolem Lesního pramene. Odpoledne nás čekala krátká trať v typicky mariánskolázeňském terénu, který byl místy podmáčený, kamenitý a běh stěžoval místy hustší porost a popadané stromy. V neděli závody zakončila klasická trať. Počasí závodům přálo, hodně svítilo sluníčko a bylo docela teplo. Každé etapy se zúčastnilo přes 300 závodníků, alespoň jednu si zaběhlo přes 400. Hlavní kategorie po třech etapách vyhráli Karolína Kamenická a Matěj Kamenický.
Další pražskstředočeský žebříček se konal v sobotu 15.4. u Chyňavy na okraji Křivoklátska. Národní park ještě není vyhlášený, ale do pořádání zasáhly nově vyhlášené ptačí rezervace, kdy část přimapovaného hezkého prostoru museli pořadatelé odpískat, a tak se běželo tam, kde to již závodníci znali z minulých závodů. Pro zajímavost vyhlášená ptačí rezervace byla i těsně u shromaždiště v bývalých kasárnách, kam jezdil přes shromaždiště během závodu jeden těžký náklaďák za druhým. Počasí bylo chladné, ale nepršelo. Já si proběhl jako autor mapy jen tréninkovou trať a docela se mi líbila. Skoro všechny kontroly byla na kamenech a charakter odpovídal dobře postavené krátké trati. Přavládal placatý terén z něhož vyčnívaly kamenité a skalnaté kopečky pod kterými byly roztroušené kameny. V hlavní kategorii žen to byl to byl napínavý závod, kde o prvenství usilovalo hned 5 dam, kde rozdíly byly do minuty. Vítězství si odnesla Majka Pospíšilová. V mužích naopak byly i na bedně velké rozdíly, vyhrál Jan Šedivý.
První dubnový víkend jsem vyjel na první dva ještědské žebříčky do okolí Děčína. Oba závody se běžely v okolí obce Růžová s centrem na koupališti. Počasí ale zdaleka nebylo na koupání, první den propršel a druhý den bylo jen slabě nad nulou a spadly zase nějaké kapky. Čvachtavá byla cesta na starty, takže závodníci se dostatečně seznámili s tím, co je v lese čeká. Ale v lese to bylo zajímavé, i když skal bylo málo. Rovněž chybělo větší převýšení. Zato bylo potřeba dát pozor na udržení azimutu na placce, když postupu bránilo borůvčí nebo roztroušené světlezelené hustníčky. Nejdelší kategorie ale už zavítaly i tam, kde převýšení a skály byly. Část prostoru zaplnily paseky často podmáčené, rozoorané s neodklizenými větvemi. Na shromaždišti čekal dobře zásobený bufet, kde se dalo posedět alespoň trochu za větrem. Hlavní kategorie vyhrál oba dny Kuba Dragowski, v ženách sobotní klasiku vyhrála Iva Rufferová a v neděli krátkou trať Lucka Janatová.
Poslední dobou jsem byl více pořadatel než závodník. Na kamenických štafetách v Šárce jsem byl autor mapy, o týden později na Praga Magica 2023 jsem dělal startéra a konečně v neděli 26.3. začala pražskostředočeská sezóna závodem na mapě Rybníky. Byl to povedený závod s účastí skoro 1000 závodníků, kam přijelo i pár závodníků z oblastí, kde dosud závody nemají. V lese se mi líbilo, počasí vyšlo na krátké rukávy, kapalo až cestou z cíle. Kamínky a skalky nenudily, na mě bylo trochu moc převýšení a hlavně pak sešupy dolů. Hlavní kategorie vyhráli tentokrát mladí závodníci, kteří nedali šanci veteránům, Barbora Smolková a Ota Škvor.
V sobotu 25.2. pokračovala Pražská zimní liga 2023 proběhnutím po mapě Megamapa Kralupy nad Vltavou (1:5000, oboustranná A3) . Běžel se scorelauf. Kontroly byly v městské zástavbě, ale i na kralupské dominantě vrchu Hostibejk. Tam se nacházaly pískovcové skály a byla tam nejnáročnější část, kde např. jedna z kontrol byla na skále pojmenované Zkamenělá hostinská, druhá na pozorovatelně s vyhlídkou na kralupské nádraží.Nejvzdálenější část mapy pak zahrnovala lesík Lutovník, takže se neběhalo jen po městě. Za chladného počasí zavítalo do Kralup přes 150 běžců, kteří našli zázemí a šatny v místní sokolovně.
O víkendu 28.-29.1. měla Pražská zimní liga 2023 na pořadu 2 závody, sobotní na Posázaví a nedělní na Křivoklátsku. Já zvolil sobotní tradiční Opět na Kozla, který byl přístupný vlakem a dokonce se jelo vlakem i na starty, kdy každá kategorie vystoupila v jiné stanici. Já zvolil kategori C a byl tam hodně domácí závodník, kdy kategorie běžela převážně na mé mapě. Ale hned na jedničku byla nová pěšina, kterou nikdo neviděl a já volil obíhačku po jiné delší ale nebloudil. Pak byl rébus na trojku, kde pár lidí zabloudilo do kůrovcových pasek, kde jsem se před 2 lety na své mapě uprostřed velemýtiny totálně ztratil. Zajímavým zpestřením bylo překonávání trati dlouhýmí tunely pod železnicí, na konci někteří prolezli rourou pod silnicí, ale tam byl alternativně most. Konec závodu byl na jiné mapě, kde byly dokresleny z laserskenu význačné stromy, kupodivu sedly. V cíli ná čekala opět hospůdka s občerstvením a tentokrát i s kulturní vložkou a to autorským čtením spisovatele Jáchyma Topola, kdy děj se odehrával v prostoru ve kterém jsem běhali. Na nejdelší trati byl nejrychlejší Dan Bolehovský a Marie Pospíšilová
V sobotu 21.1. pokračovala Pražská zimní liga 2023 proběhnutím na 21 let staré mapě Králova stolice pod názvem Brdy speciál. Porosty tedy neseděly a nasněžilo, což ještě trochu stížilo orientaci. Ale na druhé se jednalo převážně o dobře průběžný smíšený les, kde se dalo zarostlejším částem vyhnout a taky pomohly stopy ve sněhu od rychlejších soupeřů. Zázemí bylo ve voznické hospodě Zastávka, kde se o nás dobře postarali i po závodě. Proběhlo se přes 170 závodníků a na nejdelší trati strávil vítěz Honza Flašar těsně přes 100 minut.
V neděli 4.12. se běžel první závod Pražské zimní ligy 2023 poblíž Malých Přílep v prostoru kde byla naposled mapa (kromě PZL) v roce 1974. Čekal na nás kopcovitý terén, i když stavba trati kopce částečně eliminovala. Sobotní 4 cm sněhu do neděle roztály nebo se změnily v bahýnko, takže šlo víceméně o pohodové popoběhnutí. Zázemí závodu zajistili místní hasiči, kteří pro nás připravili již tradičně vytopenou místnost a bufet za velmi přijatelné ceny. Na nejdelší trati byl nejrychlejší Petr Janas junior.
17.11. poroběhl na mapě Migrující Vidrholec tradiční posezónní závod s migrujícími kontrolami SMIK. Závod probíhá jako scorealuf, kdy kontroly měnily v čase svou polohu. Tentokrát závodníky čekala naprostá rovina, kde se lépe daly odhadnout doběhové časy, ale i tak bylo obtížné vybrat optimální variantu. Ta závisela i na výkonnosti závodníka, tedy kolik toho zvládně oběhnout za 60 minut. Závodu se zúčasmilo 319 závodníků, kteří našli před a po závodě vytápěné zázemí v restauaraci.V mužích zvítězil Aleš Balcar a v ženách Barbora Vyhnálková.
Web závodu.
Závěr rankingové sezóny patřil pouze jednomu poměrně slaběji obsazenému ještědskému závodu pořádanému na hřebení Krušných hor nad Teplicemi a Litvínovem. Ale byl to závod kvalitní, přálo i počasí a na ranní jinovatku i odpolední vítr měli pořadatelé připravenou vytápěnou místnost se skromným bufetem. K tomu celou dobu svítilo sluníčko, přes poledne i zahřálo, takže pár běžců vyrazilo v krátkých rukávech. Běželo se na mapě z loňkých dvojbéček a pro naši kategorii se mi trať na mapě Černé vody líbila více než loni. Čekaly nás více i méně prostupné hustníky,bažinky, potoky a také rébusy z melioraček. Cestovky skoro chyběly. Hlavní kategorie vyhráli Martin Janata a Jana Zmítková v dresu SV Roboton Dresden. Závodníci z německých klubů z blízkého Saska si nenechali ujít příležitost zaběhnout si kvalitní závod.
První listopadový víkend se běželo v Krušných horách M ČR v horském OB s centrem v Oseckém klášteře jen 5 kilometrů od městečka Hrob, což je zažitá zkratka pro tuto disciplínu. Páteční deštivé počasí potrápilo hlavně roznašeče konrol, o vlastním víkendu už občas posvítilo na závodníky sluníčko a nebyla ani zima, i když nahoře občas foukalo. V sobotu bylo volné pořadí kontrol a začínalo se v placatější části kolem Oseka a na blízké výsypce, ohraničené okrajem dolu, kde už se možná dosáhlo 0 metrů nad mořem. Pak se pokračovalo do kopců do hor a to až do 900 metrů nad mořem. Kdo zvolil pořadí napřed kopce a pak placka, tak si přidal 2 kilometry. V neděli už bylo pořadí kontrol pevné a běželo se jen v kopcích. Kromě sportu přišla na řadu i kultura. Tím nemyslím 2 pivovary v bezprostřední blízkosti shromaždiště, ale bylo možné absolvovat prohlídku kláštera a pak v kostele koncert písníčkáře Petra Linharta. po dvou dnech v mužích vybojovala vítězství dvojice Aleš Balcar a Jaroslav Najman, v ženách vyhrály Pavla Udržalová a Tereza Nováková a v mixech pak dvojice Jakub Glonek a Eliška Hajková. Za týden se koná asi o 5 kilometrů jinde poslední Ještědský oblasťák, takže orienťák v Krušných horách ještě letos nekončí.
O víkendu 22.-23.10. proběhly závěrečné závody pražskostředočeské podzimní sezóny. V sobotu se běželo u Nového Knína. Dopolední děšť rozbahnil shromaždiště a parkoviště, ale pozdě startující se dočkali i sluníčka, bylo teplo. Nelíbil se mi start uprostřed louky, odkud jsme museli 400 metrů do lesa, vlastně to nebyl les, ale labyrint trnkových křovíček, kde navíc v jednom místě nebyla aktuální mapa a louka v mapě byl ve skutečnosti podrost maliní a kopřiv po pás. Podrost neseděl ani v další části "bílého" lesa, ale pak zbytek trati byl už v zajímavějším a pohodovém bílém lese s kameny a skalkami. Krátkou trať vyhrála velmi těsně o vteřinu Petra Snížková, v mužích vyhrál taky s těsným náskokem Ondřej Semík.
V neděli nás čekalo na shromaždišti ve Všenorech už slunečné počasí, ovšem až se protrhaly mlhy kolem Berounky. Trať se mi vůbec nelíbila, protože nás čekal v naší veteránské kategorii akorát 260 metrový výběh na hlavní hřeben brdů (Hřebenů) a pak 270 metrů seběh dolů v kamenné suti. Ovšem není to na podzim ojedinělý případ, kdy na veterány zbyla poměrně brutální trať. Hodně by pomohlo jiné umístění startu případně cíle, stejně se na ně pochodovalo přes kilometr a půl. V hlavních kategoriích zvítězili Marie Pospíšilová a Baptiste Rollier.
Další pražskostředočeský žebříček nás čekal v neděli 16.10. tentokrát v orienťácky hodnotném terénu na mapě Na Požárech mimochodem historicky jeden z prvních terénů mapovaný podle klíče IOF u nás. Asi to byl nejlepší pražský žebříček podzimu. Zajímavý nepichlavý, převážně listnatý les s kameny a skalkami. I stavba tratí byla vydařená a povedlo se i dobře vybavené shromaždiště a krásné počasí. Hlavní kategorie ovládl juniorský manšaft, který použil i GPS tracking. V ženách vyhrála Anna Karlová, v mužích ovládli trať dorostenci a vyhrál Jan Strýček.
Web závodu.
Praha dohání pozdní start pražskostředočeské podzimní sezóny. A tak byly na programu hned 3 žebříčky během 5 dnů, všechno krátké trati. Ve středu 28.9. zahájila sezóna závodem v Hradešínském lese. Les je to běžecký, občas zarostlejší, ale nechybí ani rokle se skalkami a kameny. Závod provázelo velmi deštivé počasí, ale i tak doběhlo přes 1000 závodníků. Hlavní kategorie vyhráli Kamila Gregorová a Filip Wolf.
V sobotu 1.10. se závodilo v Praze nad Komořany u letiště Točná. I když letiště je placaté, na závodníky čekaly strmé a kluzké rokle, a v nich a ve svazích kameny a skalky. Mně se terén nelíbil, i když jsem v těch roklích před skoro 50 lety běhat uměl a dokonce vyhrál závod. Tentokrát zapršelo až po závodě. Účast proti středě byla nižší, přes 750 závodníků. Hlavní kategorie vyhráli Eliška Hájková a Jakub Glonek.
V neděli 2.10. se běželo v prostoru, který byl naposled zmapován jako mapa Blýskava v roce 1974. Část prostoru teď vyšla pod názvem Štola sv.Vojtěcha. Prostor v oblasti roklí přimomínal svou kluzkostí a strmostí sobotu a nechyběly ani kamenité prudké stráně, kde to naštěstí tolik neklouzalo. Účast byla podobná sobotě, kolem 700 závodníků. Hlavní kategorie vyhráli Kateřina Štěpánová a Jakub Glonek.
V sobotu 24.9. proběhl u Všemil nedaleko Jetřichovic Horolezecký OB - Memoriál Zdeňka Kropáčka (zakladatele této disciplíny i OB v Děčíně). Závodníci se musí na každé kontrole dostat lezeckým způsobem k lampionu (a kleštím), tedy vyšplhat po laně na skálu, strom, přeskočit na skálu, přeručkovat údolíčko po laně a podobně. Poslední roky je připravema pro běžné orienťáky i pozemní kontrola pro běžné orienťáky, na kterou se neleze, letos navíc poprvé osazena krabičkou SI. Závod proběhl za krásného počasí v nádherných skalách, kde ani pozemní varianta nebyla na starší mapě, která byla na podkladech ještě bez laserskenu, zadarmo. Párkrát jsem ve velmi strmém terénu se při dohledávce objevil nad horolezeckým lampionkem a musel pak skalami sešplhat dolů, kde začínalo lano a byla pozemní kontrola. Závod se hodnotil jako scorelauf a tak si každý mohl vybrat trať délkou podle svých schopností. Vítězný čas na pozemní variantě byl skoro 90 minut (Martin Klein) a všechny kontroly s lezením oběhal za 117 minut Vilém Patzelt. ORIS
Velmi vydařená béčka proběhla o víkendu 10.-11.9. poblíž Kralovic v okolí Odlezelského jezera, kam se sjelo přes 1200 závodníků. Terén byl velmi různorodý, ale převládal kopocovatý a rozbitý terén s pozůstatky těžby, místy byla obtížnější kamenitá podložka nebo běh stěžovalo borůvčí. Nejdelší trať se v neděli brodila jezírkem (většina závodníků obíhala), kde kontrola byla na ostrově Odlezelského jezera. Na sobotní krátké trati byli nejrychlejší Martina Matějů a Matěj Kamenický s Radkem Nožkou (stejný čas). Nedělní klasiku vyhráli Karolína Kamenická a Radek Nožka.
Web závodu.
Poslední prázdninový víkend se konal na západě Čech tradiční West Cup. tentokrát díky atraktivnosti terénů překonal těsně konkureční Cenu východních Čech. A bylo se na co těšit. Počasí bylo západní děštivé, ale etapám se déšť víceméně vyhnul. V lese nás čekal převážně placatý terén, ale také náročné klečové hustníky, vyschlé bažiny, bažinaté vodoteče a borůvčí s kamenitým terénem. A pak přece jen prudký svah a hluboké rokle. Mapa byla použita z celostátních závodů. V hlavních kategoriích byli po třech dnech nejlepší Denisa Kosová a Vojtěch Král.
V Křižánkách v blízkosti nejvyšší hory Českomoravské vysočiny proběhly další vícedenní H.S.H. Vysočina cup. Běželo se za poměrně teplého i když ne extrémního počasí. Kopců bylo přiměřeně, více závodníky prověřily oblasti s náletovýni hustníky a melioroačkami a kamenité pasáže s kameny. Na etapy to bylo z centra vždy kousek a v centru případně blízké vesnici bylo připaraveno vše pro občerstvení závodníků. Nechyběl ani koncert s následnou diskotékou, kdy tentokrát hlučný kemp byl tichý a hluk si užili více místní. Hlavní kategorie vyhráli Barbora Chaloupská a Jan Petržela.
První prázdninový víkend se rozběhla sezóna vícedenních závodů. Jedním z prvních závodů byly Sandstones-Pískovce 2022, který se bežěl ve skalách pod hradem Bezděz. Shromaždiště bylo na louce Enkláva uprostřed lesa. Na první etapu se šlo do vzdálenějšího skalnatého masívu, kde byly tratě docela namotané. Přehlednost stěžovaly i hustníky, po dešti mokré, které šly napříč svahy se skalními srázy. Další dny se běželo blíže centra s doběhem na shromaždiště. I tady byly oblasti skal, ale část závodu byla v rovinatější části, kde běh stěžovalo jen borůvčí a pásy hustníků. U startu třetí etapy byly první kontroly na terénních objektech, které vznikly při ruské okupaci v 70. letech. V pohodové prázdninové atmosféře si doběhli v hlavních kategoriích pro vítězství Michaela Omová a Jan Bořil.
Poslední červnový víkend jsem stejně jako loni strávil pod Děčínským Sněžníkem. Ještědská oblast tu pořádala své mistrovství na klasice, v neděli byla krátká trať ale pro dost kategorií stejně dlouhá jako klasika. Do pískovcových skal jsme se tentokrát dostali jen okrajově a závody se běžely v divokém placatém terénu, kde nebyly skoro žádné cesty zato vysoká tráva a kapradí. V lese byly četné hrázky a meliroačky. Krásně divoký terén nebylo lehké mapovat. K mapě ale byly hlavně výhrady ke klasifikaci porostů resp. svéráznému mapovému klíči, po jeho pochopení jsem se už moc neztrácel. Centrum závodů bylo v okolí restaurace Hřebenová bouda, která otevřela po 2 letech poprvé jen pro závody. V sobotní klasiku vyhráli Tereza Odehnalová a Martin Janata,nedělní krátkou Denisa Kosová a Michal Nouza.
Třetí červnový víkend patřil Béčkám. Ty české proběhly v okolí Číměře na Jindřichohradecku. V sobotu se běžela klasika u obce Sedlo. Na start a z cíle se šlo poměrně daleko, asi aby závodníci poznali nezmapované terény a nejen les kolem shromaždiště. V neděli na kratkou trať zvolili pořadatelé centrum v kempu Bílá skála. Na start a z cíle to bylo tentokrát blíž. Terén byl typicky pro Jindřichohradecko. V lese bylo dost kamenů, občas kopce a dost vedro, i když ne jako večer v Praze. Doběhl jsem do vyjedeného kempu, pivo a limo naštěstí nedošlo. Hlavní kategorie vyhráli vyhráli Zdenka a Osvald Kozákovi a v neděli Zuzana Jedličková a Matěj Kamenický.
Závěr jarní části pražskostředočeské sezóny vyvrcholil Mistrovstvím oblastí na klasické trati v okolí Onřejova. Běželo se na z časti rozšířené mapě tentokrát pojmenované po nejvyšším vrcholu Pecný Svítilo sluníčko, možná až moc. Tratě nebyly náročné, bílý les ale na mnoha místech zežloutl a nové paseky vznikly i jen pár dnů před závodem. Delší tratě nějaké převýšení přeci jen měly. V hlavních kategoriích vyhráli Vendulka Ryšavá a Baptiste Rollier.
V úterý 31.5. porběhla další O-liga na mapě Divoká Šárka. Pojal jsem trénink jako lehkou revizi mapy. Tentokrát to nebylo tolik do kopce, ale průběžnost stížila vysoká tráva na loukách. Počasí bylo krásné.
U obce Chyňava se po týdnu 29.5. běžel opět orienťák. Prostor navazoval na ten před týdnem mapou Schrboroh a Muňava Les byl o něco průběžnější a placatý. Až před cílem nás čekaly skalnatější hřbety a pod nimi roztroušené kameny. Závodníci, co běželi na mapě Muňava, běželi na části prostoru, kde se orienťák nikdy neběžel, nejvýše tam zasahovaly některé zeleňavky z 60. let. Na severu tohoto prostoru byly četné bažinky a melioračky, jih byl prokácenější a už ne tak placatý. Tato jižní část už sousedí s přísnější zónou CHKO Křivoklátsko a možná tu bude časem národní park. Za slušného počasí, kdy přešla tu a tam přeháňka, doběhlo 800 závodníků. Nejdelší tratě klasiky vyhráli Eliška Hájková a Matouš Nathaniel Petrilák.
V nezvyklém termínu v sobotu 28.5. a po několika letech se konala Praga Magica městský závod v historické Praze. Tentokrát bylo shromaždiště na východním konci parku Ladronka. Park však na mapě nebyl a závod se konal v uličkách Břevnova a Střešovic, když na mapě zůstala nevyužitá část zasahující na Hradčany a Petřín. Doběhlo se jen k parkům nad hotelem Pyramida. Na mapě byla také stará zástavba čtvrti Tejnka a Střešovičky, ale i ve starých Střešovicích se našly ulice vydlážděné kočičími hlavami. Zbytek mapy tvořila vilová zástavba a sídliště z 50. let, kde také byly malé parčíky. Komplikaci představal jen přeběh Patočkovy ulice (využívaly se přechody a 2 lávky) a vjezdy do tunelů pod Malovankou. Za studenějšího větrného počasí běžela necelá stovka běžců.
O víkendu 21.-22.5. se konaly po několika letech celočeská béčka. Prostor byl vybrán na okraji Křivoklátska, kde se v dávných dobách běhalo na mapě Žlábek a Káčák. Já tu běžel poprvé v roce 1974 a poslední mapa zdejšího prostoru z roku 1993 nebyla ještě kreslena v OCADu. Pořadatelé měli problém najít kolem velkého lesa vhodné shromaždiěště, nakonec ho umístili docela vhodně včetně parkování pod elektrické vedení přímo do lesa v katastru obce Chyňava. Tato část lesa patří Vojenským lesům, další část prostoru mapy pak městu Unhošť a Lesům ČR. Les byl v tomto období místy méně průhledný s nepříjemně průchozímy hustníky. Části lesa ale tvořil čistý listantý či jehličnatý les a nechyběly ani kopce a hřebety pokryté balvany a skálami, někdy mapovatelnými jen s patřičnou generalizací. Ač oba dny běželo kolem tisícovky závodníků, hlavní kategorie byly málo obsazené, počty zachraňavali mládež a veterání. Sobotní důstojně dlouhou klasiku vyhráli na nejdelších tratích Lucie Vítková a Michal Horáček, v neděli na krátké trati byli nejrychlejší Zuzana Jedličková a Ctibor Sysel. A ve stejném lese, ale přes silnici, se běží další neděli oblasťák, tentokrát se shromaždištěm přímo v obci Chyňava (tam kde nakonec na béčkách zaparkovaly autobusy)
Za krásného jarního slunečného počasí, ani vedro ani chladno, se konal další ročník Mariánskolázeňského Jarního trojúhelníku. V pátek se běžel sprint na sídlišti v Úšovicích, kde dýchá mariánksolázeňská pohoda (skoro bych tam chtěl bydlet). Další dny už to byl drsný horský les okolo 800 metrů nad mořem. V sobotu ještě převládal bílý většinou bezproblémový les až na nejdelší tratě s nulovým převýšením, ale v neděli už nás čekaly hustníky a hlavně problémově překročitelné melioračky. Prostě mě ta jedna vcucla až po pás a po odložení mapy, buzoly a čipu jsem se z bažiny vyplížil. Pořadatelé pak požadovali po do bažin zapadlých závodnících lázeňský poplatek za bahení lázně .-) Všechny etapy absolvovalo přes 300 běžců. Hlavní kategorie vyhráli v ženách Vendulka Ryšavá v mužích Martin Křivda.
Web závodu.
O víkendu 30.4. až 1.5. měla pražskostředočeská oblast na programu 2 závody v Lužné u Rakovníka. Jednalo se o málo proběhané terény. Sobotní oblastní přebory na krátké trati byly na mapě Hlaváčov, kde se běžel před tím pouze 1 závod. Jednalo se o členitý terén, kde byly místy pozůstatky těžby písku a členitý byl i prostor zříceniny hradu Hlaváčov. Za pěkného počasí běželo skoro 900 závodníků. V neděli jsem zavítali do placatějšího lesa, kde část prostoru nebyla nikdy pro OB zmapovaná a část před 50 lety, kdy vznikaly první žluté mapy pro OB u nás. Ostatně ta mapa má v archivu název "čtvrtka", a skutečně byla na takovém papíru vytištěna, vzadu hrubá. Běželo se opět za příjemného počasí v dobře průběžném lese, kde bylo nutné udržet směr. Závdoníků bylo asi o dvě stovky méně. Oba dny zvítězil v hlavní mužské kategorii Jan Flašar. V ženách zvítězila v sobotu Barbora Vyhnálková a v neděli Kateřina Havelíková.
Ve dnech 15.-17.4. proběhly u Jestřebí první letošní české vícedenní tradiční Velikonoce ve skalách .. Já absolvoval jen první etapu na mapě Dlouhý hřeben.Terén hezký, tratě už méně. Se řidičem jsme si říkali v autě, že až dozadu k silnici od Prahy se asi nedostaneme. To jsme ale netušili, že o pár hodin později poběžíme spolu (ač každý z jiného klubu, nalosovali nás hezky za sebe) přímo po státní silnici, kde jezdila auta stovkou. A vedlo tudy spoustu dalších tratí. Po tomto stupidním běhu na jedničku jsme se dostali už do lesa a skal. Až na jednu kontrolu, která byla téměř neslezitelná, bylo dost dalších kontrol primitivně posazeno na vrchol kopce. A tak jsem si nejen zašplhali, ale užili i strmých seběhů. Stavitel by se ještě měl na stavbu doškolit. Počasí bylo chladné, ale pamatujeme na stejné louce o velikonocích i sníh. Po třech etapách byly nejrychejší eliťáci v ženách Mara Trilča a v mužích Pavel Kubát.
Ve Struhařově na mapě Rybníky proběhlo Mistrovství ČR v nočním OB, které vyhráli Vendula Horčičková a Tomáš Křivda. Druhý den se ve skoro stejném prostoru konal celostátní midle trochu jižněji. Já dorazil až v pozdním odpoledni, kdy se aprílové počasí uklidnilo a konal se pražsko středočeský žebříček, kam už směli veteráni. Já už běžel za sluníčka a ale i za měsíčku, kdy poslední sněhová přeháňka přešla, když jsem se převlíkal. V lese ná čekal mírně členitý terén s kameny a skalkami a občas hustníkové rébusy, kdy hlavně v té noci to chtělo podle mě optimalizovat na jistou dohledávku. Ve dne už to bylo o něčem jiném, ale stejně. Ihned po závodě shromaždiště ovládl opět mráz, a po závodnících zbyla zabahněná louka a silnice. Ale určitě tam na kdysi profláklý pražský terén opět zavítáme.
Web závodu.
V úterý 5.4. pokračovala Mrazákova O-liga v docela bodlavém lesíku na mapě Motolský zlom na pražském Vypichu a hlavně v lese pod ním. Stručně popsáno akáty a ostružiny a motolská halda, ti co šli na mapě bez cest měli mapu označenou AU. Bezďáci v lesíku zrovna nestanovali ale jeden se k nám připojil (bohužel známá břevnovská firma) a v tramvaji si zapálil jointa, když se nás před tím ptal kde bydlíme. On v autě. Mrazák snad pokračoavl do sousedních Řep, kde se konal závod na počest 30. výročí lahváčového orienťáku. Bohužel bez hvězd z prvního ročníku, které stihly už jen O-ligu a na další závod už neměly síly.
V sobotu 2.4. měla pražskostředočeská oblast na programu sprintový přeborový závod v Odoleně Vodě. Oproti minulému týdnu bylo nevlídně, chladno, a na kopci, na kterém Vodolka (název mapy) stojí, foukalo. Pro závodníky však byly k dispozici šatny na fotbalovém hřišti a vytápěná hospůdka. Ne každý ale možnost krytého převlékání pochopil, když na parkoviště to bylo poměrně daleko. Samotný závod proběhl ve starší sídlištní zástavbě, kde převládaly menší domy a travnaté plochy. Účast přesáhla 700 běžců. Hlavní kategorie vyhráli Polina Surkova a Jan Mrázek.
V neděli 3.4. měla být původně kratká trať v pískovcích na Čěrtových hlavách, ale majitel lesa a současně hajný závodu nepřál. Proto roztočtí uspořádali open trénink na mapě Vrabec přímo v Roztokách. Hlavní závodem byl závod žactva, dospělí si mohli vybrat tratě A,B a C. Trať A vedla až do skalnatého terénu Kozích hřbetů a i béčka měla poměrně velké převýšení. Počasí už bylo příjemnější, i když sluníčko občas vystřídaly sněhové přeháňky.
Na mapě Milý Bor pojmenované podle místa konání začala v neděli 27.3. pražskostředočeská sezóna. Ta měla začít už v pátek nočním přeborem na mapě Keltské hradiště, ale nepodařilo se vyřídit včas povolení od archeologů. Mapa pro žebříček byla z loňských béček, ale běželo se na opačné straně lesa, kde převažuje totální rovina přecházejíci v údolí se strmýmí svahy, které zde ale nebyly moc hluboké. Borovicový a smíšený les zde přežil suché roky bez kůrovcových škod a na velké čaásti lesa byl bílý les, kde běh na rovině zpomalovaly větve a klacky. Hlavní kategorie vyhráli mladí závodníci Viktorie Škáchová a Tomáš Janovský junior. Za slunečného počasí doběhlo přes 700 závodníků.
Mapa s postupy
S přibývajícím dnem se opět rozjela pražská O-liga. Druhý trénink se konal 8.3. za krásného předjarního pačasí v oboře Hvězda. Mapa byla přehozená už loni do klíče ISSprOM2019. Ale co je horší. ač je stále aktualizovaná, stále tam dorůstá vlistnatém lese zelený podrost a hustníky, a tak někde zelená chyběla, jinde přebývala.
Konečně jsem ukončil dlouhou zimní přestávku v běhání a v sobotu 5.3. zavítal do Pyšel, kde se v rámci Pražské zimní ligy běžel tréninkový závod Opět na Kozla. Shromaždiště bylo v hospůdce u Dobrotů, kde dobře vaří a kam jsme naposled zavítali před 2 roky, těsně před zrušením všech sportovních akcí. Ač v Praze byl nasněženo a nevlídno, kolem Pyšel nebylo po sněhu ani památky a ani v lese nebylo bláťavo. Mapa byla koláží nových kamenických map a map vyzvořených z open street map, ovšem vstebvnice a i porosty byly generované z laserskenu. Pvní tři v každé kategorii byli na vyhlášení oceněni skleněným půllitříkem a plechovkou piva z Velkopovického pivovaru. Nejdelší trať jako jediný zvládl pod 2 hodiny Sebastián Šafka.Mapa s postupy
V sobotu 23.10.se v pražskostředočeské oblasti běžel další placatý závod u Babic na mapě Langusta 21.Tu jsem před 9 lety mapoval, ale les jsem na mnoha místech už nepoznal. Les je tvořen náletovými hustníky, oplocenky jsou malé a nevytváří souvislejší plochy stejného lesa. Proti stavu před 9 lety těch zelených fleků a flíčků dost přibylo. Kdekdo se v takovém lese při běhu někam stočil a pak se špatně chytal, kde je. A dohledávání melioraček a vývratů v zeleném také vyžadovalo zpomalení a pozorné domapování. Za slunečného ale už chladnějšího podzimního počasí proběhli nejrychleji tratě hlavních kategorií Gabča Šimůnková a Ctibor Sysel.
Web závodu.
V neděli 3.10. pokračoval víkend závodů na placce závodem na okraji Prahy ve Vidrholci. Běželo se od Úval. V babím létě se běželo velmi rychle, kdy vítězné časy šly pod pěminut na kilometr. Hlavní kategorie vyhráli Barbora Baldriánová a Tomáš Janovský jr
Po prvních dvou velmi kopcovatých závodech měla pražskostředočeská oblast víkend na placatých mapách, kde ani nemělo cenu počítat převýšení.
V sobotu 2.10. se běžela u Žiliny u Kladna klasická trať. Rovinu v severní části mapy protínaly nehluboké rýhy a údolíčka. Zbytek závodu byl o obíhání nebo probíhání porostů, které byly ale ne vždy přesně zrevidované.Hlavní kategorie vyhráli Tereza Odehnalová a Ctibor Sysel
V sobotu 11.9. začala pražskostředočeská sezóna závodem u Smilovic u Slapské přehrady. V prostoru ještě mapa pro OB nebyla. Byl to kopcovitý terén, místy zarostlejší. Ale nakonec se našly v lese i příjemnější části. Hlavní kategorie vyhráli Kamila Gregorová a Tomáš Janovský jr.
Druhý týden po sobě jsem zavítal do Krušných hor, tentokrát do východní části, kde se pořádaly česká béčka - západ v Novém Městě v Krušných horách. Běželo se za pěkného podzimního počasí na mapě Černé vody, kde pár starších závodníků si pamatovalo český Přebor štafet v roce 1978. Tehdy byl terén ještě víc podmáčený, a já si pamatuji postupy potoky a melioračkami. I letos po oba dny dostaly přednost obíhačky po cestách a když to šlo, k přiblížení ke kontrole se hodila i ta melioračka. Kopce byly přiměřené, více se muselo bojovat se špatně průchodnými porosty, které nebyly moc promapované a nedalo se podle nich spolehlivě orientovat. O to víc bylo nutné na dohledávkách dodržet směr a odhadnout správně vzdálenost. Na sobotní krátké trati byli nejrychlejší Kamila Gregorová a Onfřej Semík, na nedělní klasice zvítězili Martina Matějů a Jan Grundmann.
Závěrečný víkend prázdnin 27.-29.8. nabízel již závody bez běhání v pískovcových skalách. Nabídka závodů byla bohatá a já si vybral
stejně jako loni West Cup v odlehlém koutě na západě Krušných hor nad Nejdkem. Běhalo se v divokém terénu 800 až 900 metrů nad mořem, kde se často špatně běželo po cestách a mimo cesty to byl rébus kudy dál. Borůvčí a větve ztěžovaly běh i v bílém lese. Další překážkou byly náletové porosty, které nejen že byly špatně průběžné, ale rozmělňovaly porostové hranice a vytušit polohu v mapě byl někdy oříšek, i když se člověk neztratil a byl na postupu. A samozřejmě nechyběly bažinky. Kromě brodivých a houpacích nechyběly po kolena, vcucávací, zouvací a až po krk. V studeném velmi deštivém počasí prvních dvou etap byly bažinky pěkně studené. Já si dával pozor a chodil jen brodivé a houpavé a až poslední etapu jsem si střihl takovou malou pětimetrovou zouvací skoro po pás. Vyhnout se jim nedalo, protože kontroly byly často uprostřed bažin. Stavitel si oblíbil schovávat kontroly do náletových smrčků, a tak často byla kontrola vidět jen z jednoho dvou metrů a jen z jedné strany.
I přes zimu, poschovávané kontroly, nepřehlednou mapu a neprůběžný les nás to tam bavilo. Po krátké trati a klasice se poslední den běželo volné pořadí. To se běželo více kolem shromaždiště, kde byl les přehlednější a běhatelnější a jen na chvilku jsme se dostali do prostoru prvních dvou etap. Účast na závodě byla komorní jen něco přes 300 závodníků. V hlavních kategoriích si s těžkými tratěmi nejlépe poradili Lenka Svobodová a Dan Pavlovec
Od pátku 20.8. do neděle 22.8. proběhly další již páté letošní vícedenní v pískovcích a to Pěkné prázdniny 2021. Byla to opět dřina v kopcích, šplhání nahoru, klouzání dolu. Asi bych tratě stavěl v takto náročném terénu jinak. I na Sudetech i na Adventure se občas střídaly pasáže s přeběhy, kdy se měnil i charakter orientace. Ale i tam převažovalo šplhání a také procházení úzkými skalními průchody, protože za tím se prý do skal jezdí. Počasí závodům přálo. Pořadatel navíc přidal do lesa velký počet občerstvovaček s vodou, takře ani teplejší počasí nevadilo. Nezvykle menší shromaždiště nakonec stačilo i díky tomu, že většina závodníků dojížděla nejen z okolí ale třeba i z Prahy. A tak večer u stánků plno nebylo. Běžely se klasicky 3 etapy, teda klasika to nebyla, spíše krátká. I poslední den se startovalo intervalově a tak o vítězství musel každý bojovat až do cíle, protože nikdo neznal výkon soupeře.
V elitních kategoriích vyhrál v mužích Baptiste Rollier, který vyhrál všechny etapy. V ženách vyhrála Patricia Nieke.
Letošní sérii vícedenních v pískovcích doplnily 6.-8.8. po Sudetech Open, Bohemii a Letních velikonocích pětietapové závody ve 3 dnech Orienteering Adventure ve skalách u Teplic nad Metují. Centrum závodů bylo v kempu Bučnice odkud to bylo blízko nebo o něco dál na jednotlivé etapy. Běželo se v extrémních kopcích se skálami, jen část etap byla na rovinatějších partiích nad skálami. Některé skalnaté i placatější části byly v hustnících. Počasí závodům přálo, více pršelo jen v noci a nebylo vedro. Technicky to bylo náročné, ne každý šel všechny etapy nebo je dokončil. V hlavních kategoriích zvítězili Bára Baldriánová a Tomáš Dlabaja. Pro mě byl terén zajímavější než původně naplánované skály kolem nedalekého vrchu Ostaš a závody byly krásným zážitkem.
V úterý 27.7. pokračovala pražská O-liga proběhnutím ve Stromovce. Konečně vyšla mapa mapovaná pro Světový pohár 2018 celá. Navíc byla převedena do nového klíče ISSprOM. Mapa Stromovka 2021 v měřítku 1:4000 byla pěkná plachta přesahující rozměr A3. Ve Stromovce jsme to příjemné odpoledne nebyli sami. Blízko startu/cíle v areálu Olympu probíhal Olympijský park. K tomu byla Stromovka plná běžců, kteří běželi Zlatý maraton Emila Zátopka. Naše šestikilometrová trať nebyla náročná. Až na pár kopečků na začátku se většinou běželo po rovině na travnatých plochách plných polehávajích a posedávajících lidí. Ani dohledávky nebyly náročné. Po tréninku zbyl i nějaký čas na rozebrání postupů v nedaleké hospůdce za bubenečským nádražím.
O víkendu 26.-27.6. jsem dorazil na první "vícedenní" na Sudety open poblíž Tisé v Labských pískovcích. O víkendu byla velká konkurence jiných závodů - Mariánsko lázeňský trojúhelník, Mistrovství v rogainingu, pražské žebříčky na Brdech, veteraniáda ve všech možných disciplínách u Rýmařova. Mapové radě jsem rozmluvil, že to není vhodný termín na dohánění školení. A ty závody tak nějak pravidelně rozprostřely nabídku, takže nikde nebylo moc závodníků, i když některé další oblasťáky šly do vyšších čísel. Sudety open měly u mě prioritu, protože slibovaly závody v naprosto extrémním terénu, prostě skály s horolezci, kopce a v těch dalších partiích borůvčí, klacky, kapradí a k tomu skoro žádné cesty. Naštěstí počasí bylo mírné bez veder a bouřek. Měřítko mapy 3500 slibovalo houbařskou mapařinku s extrémní dohledávkou. Stavitel nikoho nešetřil ani na veteránské C trati ani na dětské D. Všude bylo občas někde nutné extrémně něco vylézt a slézt, mnohde s krásnou vyhlídkou. Jen někde jsem na to neměl. V první etapě jsem se sice na nějakou kontrolu proplížil po břiše, další se nějak vmáčknul. Ale pak přišla kontrola, kam jsme se vetroši nevešli a mladá dorostenka obdržela 4 čipy. Orazila je, ale zpátky chtěla běžet na opačnou stranu, kde už byl normální přístup. Když mi ve skalní průrvě předávala čipy, špitla něco, že možná jeden čip neorazila .-) Já nakonec při postupu na další kontrolu tu kontrolu z té přístupné strany znovu navštívil. V druhé etapě nás zase čekala kamenná jáma. Jenže pokud bych měl technický problém tam slézt a vylézt zpět, stejně by mi asi museli závodníci pomoc. Byla to frekventovaná kontrola a já bych jí na pár minut zablokoval. Takže se sami závodníci nabídli k oražení vetrošům. Na druhé straně všichni brali neoficiální závody jako velké dobrodružství a výzvu, kde jsem po absolvování první etapy pochyboval, že dám všechny 4 etapy bez disq. Nakonec v součtu v hlavní černé kategorii vyhrál Matouš Fürst před Danielem Vandasem, i když nikdo s přehledem nevyhrával vešechny etapy. V zázemí fungoval bufet, kde 2 piva už si museli sečíst juniorští prodavači na kalkulačce, ale jinak tam byl skoro klasický kemp, jen to nebyl v první půlce noci ze soboty na neděli ten tichý.
Celkové výsledky.
Další pražskostředočeské závody 19.-20.6. byly současně i B žebříčkem Čechy-západ. Pořadatelé, když zjistili, že se opravdu bude pořádat, museli dost intenzivně zabrat ("vednevnoci"). Prostor závodu byl kdysi (1973) zmapován jako mapa Zelenáč. Jenže ani já tu mapu nepamatuji. Prostor jsem mapoval a tak jsem na mapách Bílichov a Smradovna byl přítomen v sobotu jen jako divák. Pan starosta nechal v neoficiálním shromaždišti postavit nový bufet, nebyl ani v mapě, a tak po vyčtení čipů bylo kde probrat postupy. Bylo trochu teplejší počasí, a i když převládal na mapě naprosto plochý les, končil prudkými svahy až skálou a v údolí přecházel do jemněji členitých tvarů. Tam to navíc bylo někde s náletovým porostem. Tedy typický terén pohoří Džbán. Sobota na krátké těžila v těch svazích, neděle i když na rovině byla záludná vedrem a délkou a na ty svahy také došlo.
Web závodu.
Druhý pražskostředočeský žebříček se konal v sobotu 12.6. v Žilině na okraji křivoklátských lesů. Běžela se za teplého počasí opět jen krátká trať na mapě Oborka . Les nebyl kopcovitý ani nepříjemně zarostlý, někde rostlo nízké borůvčí, takže to byl velmi rychlý závod. V hlavní kategoriích si připsali vítězství Ctibor Sysel a Polina Surkova. Web závodu.
Po 7 měsících konečně na závodech. První pražskostředočeský oblasťák se běžel v sobotu 5.6. u Staré Huti u Dobříše na mapě Nad Strží. Les byl placatý, většinou s vysokou trávou někde s kopřivami, přesto se běhalo poměrně rychle. Počasí bylo teplé letní, ale trať jen krátká. V hlavní kategorii mužů vyhrál s velkým náskokem
skoro 6 minut Baptiste Rollier. Ženskou kategorii ovládli na čele juiorky, když nejrychlejší byla Polina Surkova.
Po více jak měsíci zase oblékám dres, obouvám orientky, beru buzolu a čip a hurá na O-ligu, která se tentokrát běžela na mapě Skalka. Je to výřez mapy Homolka, kde se běžela o-liga v půlce listopadu. Na start, cíl a shromaždiště to mám z domova 1,8 km, což je příjemně blízko a ještě cestou s vyhlídkou na vzdálené zasněžené pláně Krkonoš. Ovšem ve skutečnosti bylo už letní velmi teplé počasí. Mrazák připravil 4 shluky, které se vždy šly s volným pořadím kontrol. Kratší tratě běžely jen některé shluky. První shluk s vrchem Skalka byl celkem příjemný, občas strmější svah a skály, ale většinou se traverzovalo po cestičkách. Zato poslední shluk byl v pěkně zarostlé stráni. Tam se sice mohlo vše běžet po cestičkách, ale u jedné kontroly byl problém, že hrázka měla končit, ale pokračovala a já tedy do zeleného vlítl o něco dřív. Ale bylo to krásné proběhnutí s mapou. Trénink pokračuje pro příchozí až do konce týdne. Jen si čas musí změřit sami. Po tréninku někteří účastníci u blízkého stánku mezi hřišti plných trénujíc mládeže probrali postupy i možnosti závodění při posezení v trávě.
A nový ministr Arenberger v pátek řekl, že opatření budou platit do doby, než je zruší soud. Není to náhodou zneužití pravomoci úřední osoby? Když dopředu řekne, že vydá protiprávní opatření, které bude "platit" do té doby než ho milostivě zruší soud. Ale musíme se takovým opatřením vůbec řídit?
Výrok týdne: „Lidé chtějí jít pít, chtějí jít k řece a my jim v tom musíme zabránit,” prohlásil ministr... a už naštěstí šel od válu.
V úterý po Velikonocích zavítala O-liga do Divoké Šárky. Tentokrát se běželo od Nebušic v západní části prostoru, kde nejsou tak velké kopce. I když ráno byla nepříjemná zima, vítr, mráz a nějaký sníh, na proběhnutí na nás vykouklo sluníčko a teploty se vyšplhaly k příjemným 5 stupňům. Tuto mapu průběžně reviduji, naposled o velikonočním víkendu 2 dny před tím. Přesto Mrazák mi nějaké změny přidal a já navíc ještě objevil nějaké nové krmelce. Postaveny byly dvě tratě 5 a 8 km. Záludné bylo, že v Šárce teď probíhá mnoho mapových tréninků, zejména mládeže, a tak v lese byly i jiné kontroly než naše. Na jedné z kontrol v jámě se tak řada běžců nachytala a zjistili to až při vyčítání své GPSky doma.
Po bezmála 3 měsících konečně vyrážím s mapou a buzolou a v orientkách na mapový trénink. Mrazákova O-liga
se běží celý týden (16.-21.3.) na Petříně. Pro mě to je důvěrně známý terén, protože tudy chodím do práce, a proto vynechávám pytlík pro nejdelší trať. Neběžel jsem s čipem v úterý, ale ža ve středu ráno. Popadával sníh, přesto byly překrásné vyhlídky na Prahu. Proběhlo se i kolem vyhořelého pravoslavného kostela. U 5. kontroly pak byla vyhlídka jiná a to na koupající se nahotinky.
Co se týká závodů, tak pro zajímavost. Na blízké Ladronce se 15.2. jel distanční trénink LOB - noční a na krásné síti stop. Já se tam pohyboval na lyžích ve dne a lyžování stálo za to. Sníh ale rychle roztál a už 20.2. se tam běžel Winter run Praha, kde mělo startovat 150 běžců na 4 km a 150 běžců na 8 km a k tomu 50 děcek. V cíli klasicky oblouk,toiky trochu podcenili, a běželo se s čísly. Závodníky doprovázel na trati početný doprovod, na který se zřejmě nedostalo číslo. A jde to.
Moje letošní poslední proběhnutí s buzolou, mapou a čipem proběhlo 22.12. v Šárce, kde probíhá závěrečná O-liga
až do neděle 3.1.2021. Hrstka závodníků, co přišla hned první den, si mohla změřit čas pomocí čipu. Mrazák dorazil s SI krabičkami. A hlavně běželi v krásně sluncem nasvíceném údolí Tiché Šárky, kterému dominoval pohled na kostel sv. Matěje. Zaběhlo se i nad Nebušice do prostoru mapy Potkan. Mapa Potkan Báby Šárky byla výřezem z mapy Megašárka, kde právě prostor tréninku jsem skoro celý mapoval až na tu bábu (mapa Baba), kam šla jen elitní trať. To neznamená, že mě nepřekvapily některé dokreslené novinky jako průchod pod silnicí, či nedokreslené, kdy jsem chtěl jít po pěšině nebo průseku a oboje zmizelo v bujné vegetaci. S kopci jsem počítal a postupy volil na krásu, tedy vyhlídkové traversovky a obíhání zarostlých prostor (až na tu zmizelou pěšinu) a strmých blátivých svahů. Určitě stojí za to do Tiché Šárky na letos poslední pražský trénink vyrazit.
O víkendu 12.-13.12. se uskutečnilo pár větších orienťáckých akcí.
V sobotu pořádal Mrazák Tour de Prague, tentokrát v Klánovickém lese, který bohatě stačil na dlouhé proběhnutí. V západní části se běželo na poměrně aktuální mapě. Východní větší část lesa pro neuskutečněný žebříčkový závod teprve na vydání čeká, a byla tam použita 15 let stará mapa. Zatrénovalo si skoro 300 běžců. V neděli si někteří orienťáci zaběhli odloženou Velkou Kunratickou.
Oba dny se pak běželo odložené Mistrovství v horském OB v kopcích Českého středohoří u Ústí nad Labem. Nejdelší kategorie měla trať první den přes 27 kilometrů a další den přes 25 kilometrů. Běželo se za mlhavého podzimního počasí. Místo sněhu, který ve vyšších částech ležel před týdnem, potrápilo závodníky kluzké blátíčko v strmých kopcích. Kromě blátíčka pak i kamenité stráně. První den bylo volné pořadí kontrol, druhý den pevné. V mužích vyhrála dvojice Marda Novotný a Vítek Koštejn, v ženách Lucie Kundrátová a Radka Křížová a v mixech Šimon Hausenblas a Monika Doležalová.
V týdnu od pondělí 23.11. do neděle 29.11. nabízí O-liga do třetice proběhnutí v Motole na mapě Motolská skládka. Název odpovídá dojmům z proběhnutí, kde převládal zarostlý les nebo zarostlý semiopen s tábory kempujicích otužilců. Většinu lesa pokrýval mírně pichlavý podrost a nechyběly ani prudké kopce pokryté akátovým náletem. Samotnou skládku tvoří velká halda, ze které je pěkný výhled. Ten jsme ale vynechali, protože je halda nově oplocená a nemá se tam vstupovat. Já pamatuji prostor ještě bez ní, kdy jsem do lesíka pod Bílou Horou chodil se základní školou na pochodová cvičení. Právě pod haldou se nalézá bezprizorní divoký prostor, který přes svou pichlavost byl orientační lahůdkou. Dny se krátí, a tak řada běžců navíc absolvovala trénink v noci se světlem. V prosinci si dá o-liga pauzu, takže nějakou dobu nám bude proběhnutí s buzolou a mapou v Praze chybět.
V týdnu od pondělí 16.11. do neděle 22.11. nabízí O-liga (Mrazák) proběhnutí na mapě Sauna v Motole. Já jsem si vzal na start mapu Homolka z minula, protože tu jsem právě musel proběhnout napříč, abych na jejím okraji dorazil do místa startu. Vybral jsem si úterý, kdy jsem mohl trať absolvovat za příjemného slunečného počasí. Na Sauně jsem už delší dobu neběžel, ale kdysi jsem tam byl jako doma. Kopečky zůstaly, vegetace byla v pozdním podzimu už milosrdná a les průhlednější než by byl v létě. Moc příjemné proběhnutí s buzolou a mapou.
Celý týden od úterka 3.11. do neděle 8.11 nabízela O-liga (Mrazák) individuální proběhnutí na úplně nové mapě Homolka (nemocnice Na Homolce je uprostřed mapy). Protože to na mapu mám jen pár set metrů, nenechal jsem si proběhnutí s buzolou a mapou ujít. Placatý prostor Ladronky byl naposled zmapován před 20 lety, spodní část s vršky Skalka a Kotlářka byly mapovány naposled před 15 lety a zbytek prostoru zatím důkladněji mapován nebyl, je totiž dost zarostlý. Tratě začínaly na rovinaté travnaté Ladronce, ze které se seběhlo do zarostlejšího svahu a pokračovalo na Skalce, kde byla smyčka a také už prudší svahy a občas skály. Pokračovalo se do lesíka Kotlářka. Odtud kratší trať B pokračovalo proběhnutím sídlištěm a mezi nemocničními areály do cíle. Delší trať A oběhla ještě kolem nemocnice Motol a vracela se zarostlejším lesíky nad nemocnicemi. Pokračování o-ligy bude na mapě Přehrada na opačném konci Prahy. Ta je taky letos nová, ale už jsme se na ní letos proběhli při O-lize na jaře.
A v Sasku v pískovcových skalách se závodilo i další týden, kdy proběhlo okleštěné a odložené Saxbo. Hlavní kategorie vyhráli Lucie Luštická a Ondřej Semík.
Od pátku do neděle (9.-11.10.) si orienťáci a horolezci mohli ve skalách proběhnout měřený trénink u Srbské Kamenice - horolezecký OB. Běžci razí kontroly jen na zemi, lezci si pro kleštičky musí někam vylézt, vyšplhat, přeručkovat. Když je pro někoho lezecká kontrola obtížná, orazí běžeckou za méně bodů. Je to scorelauf. Konečně jsem se zase dostal do pískovcových skal. Ale podcenil jsem to, že jsem si nevzal doporučenou čelovku. 2 kontroly totiž byly v podzemí v bývalé podzemní továrně vybudované za války. To jsem pochopil, když mi někdo řekl, že mapa z loňského oblasťáku Filipínky je pro zákres kontrol nepoužitelná. Podzemím se šlo přes 900 metrů a byly tam 2 kontroly. Naštěstí jsem potkal jednu mladou běžkyni, které jsem vysvětlil o co jde, a ona řekla, že do podzemí raději půjde s někým dalším. Ne všem došlo, že do mapy je vpasováno zakreslené podzemí, kam se dá vběhnout jen označenými vchody, a hledali marně kontroly z povrchu. I v podzemí se občas muselo něco málo sešplhat, vylézt a na konci se proplazit rourou přímo proti nepřekonatelným vysokým skalám. A v Českosaském Švýcarsku se dokonce oba víkendové dny závodilo. Bylo to ale na úplně opačném konci na druhé straně Labe a hlavně na druhé straně hranice v Sasku. V sobotu se běželo ve skalách nad Königsteinem Saské mistrovství na krátké tratí za početnější české účasti. Hlavní trať HE vyhrál dorostenec Martin Šimša, v ženách byla druhá Zuzka Kožinová. Někteří se do prostoru vrátili i v neděli (pobyt v Sasku byl možný jen do 24 hodin), kdy se běžel závod 13. Vieleposten-OL, tedy závod s extrémním počtem kontrol. Na 12 kilometrové trati jich bylo přes 120.
Za krásného podzimního počasí proběhl 3.-4.10. orienťácký víkend v Mariánských Lázních. V sobotu se běžela západočeská krátká trať kolem Kamzíku na loňské mapě z béček. Čekal nás typický mariánskolázeňský terén a ne moc kopcovaté tratě v muchomůrkovém lese. Na mapě byly místy roztroušené kameny, méně a více zelené hustníky a také bažinky a melioračky, tedy vše co dělá orienťák orienťákem. Vítězi hlavních kategorií byli Magda Hanáková a Jíří Vištejn.
V neděli se běžela sprintová veteraniáda v okolí zámku Kynžvart. Po ní proběhlo ještě oblastní mistrovství ostatních kategorií. Ač sprinty nemám rád, protože se běhají v zástavbě, tak tady to bylo jinak a trať se mi velmi líbila. Čekal nás opět muchomůrkový les s kopečkem a k tomu zámecký park. Zázemí závodu bylo na nádvoří zámku, a tak bylo i s občerstvenímv restauraci. Zvláště v mužských kategoriích rozhodovaly o veteránských titulech sekundy. Nejtěsnější vítězství vybojoval v kategorii H35 Radek Laciga a to o dvě sekundy před Tomášem Dlabajou. I v ženách bylo nejtěsněji v pětatřicítkách, kde o 20 sekund vyhrála Kateřina Kašková před Alenou Neradovou. Uvidíme, zda víkendové závody nebyly tečkou za podivnou letošní sezónou.
Poslední zářijový víkend se konal kromě mistrovství, veteraniády a řady dalších závodů i rogainingový tříetapový závod Sudetské tojnárkovo bloudění To se původně mělo konat v březnu. V odsunutém termínu už bylo v kolizi s OB závody, a tak ůčast klesla k 35 dvojčlenným týmům. Nepřijela nakonec ani většina zahraničných týmů. Ideální nebylo ani to, že prostor přetínala trasa plynovodu Gazela a podél ní se přistavovala Antilopa. Vznikl tak v západní části prostoru hluboký příkop, který se nedal v délce 2 kilometrů nikde překonat, leda snad odvážným skokem. Ale těsně před závody už plynovod někde začali zasypávat. Další problém způsobil na poslední chvíli vyhlášený zákaz vstupu do Německa. Ten překročil jeden ze závodníků - sólista, který přijel pozdě na start a nepřečetl si nejnovější pokyny. Obešel tam všechny kontroly, ale za nula bodů. Závod začal noční náročnou dvouhodinovou etapou. V lese s velmi obtížnou orientací byly kontroly náročné i na denní hledání. Horský les byl místy hustý tak, že šero a tma tam byly i ve dne a náročná to bylo i na běh, kde v lese byly všudypřítomné kameny a také travnatý podrost nebo větve. Denní sobotní pětihodinovka se celá běžela za silného deště, nízké teploty a větru. Počasí prověřilo závodníky, kteří pak rozmrzali ještě pár hodin po závodě. Tato etapa byla asi nejzážitkovější. Závěrečná nedělní čtyřhodinovka se neběžela na klasické rogainingové mapě, ale scorelauf byl postaven na reprintu historické mapy z roku 1850. Běželo se již bez deště a postupy byly už více po cestách. Nejvíce 1600 bodů získal tým Aleš Vokolek - Lukáš Loudil. Ženy vyhrály zkušené veteránky Věra Hájková - Zuzana Setínková a mix se 1470 body Jana Ryantová - Matěj Kubina
Ukázka mapy noční etapy
O víkendu 12.-13.9. se konaly v pražskostředočeské oblasti 2 oblasťáky s tisícovou účastí. Oba za teplého pozdně letního počasí. V sobotu v Jevanech se běžela krátká trať na mapě Aldašín. Úvodní část tratí byla v porostově složitější oblasti. Některé hustníky od mapování poporostly, takže to chtělo i trochu předvídavosti. Závěr trati traversoval v prudkém svahu se skalkami a kameny. V hlavních kategoriích vyhráli Katka Mullis a Jakub Veselý.
Neděle zavedla závodníky do Drásova na mapu Houpačka, kde se běžela klasika. Prostor byl zmapován po 25 letech. Na mapě se měla konat 24 hodinovka, ale nakonec se uskutečnil na velmi malé části mapy v červnu jen tréninkový závod, který doprovázel Mistrovství ČR v rogainingu. Tratě byly postaveny v mírně až středně kopcovatém terénu, část prostoru byla úplně rovná. Převládal borovicový les, občas s vysokou trávou. Běhalo se velmi rychle, optimální postupy byly většinou po čáře. Nejrychleji zaběhli hlavní kategorie Marie Pospíšilová a Jan Procházka Bet.
Ve čtvrtek 10.9. se na Strahově konalo další kolo pražské MTBO ligy Bábíkova Ladronka, kterou následně doprovodil první letošní lahváč - noční paměťový závod s pivem pro první 2 závodníky na kontrole. Zatímco MTBO závodníci závodili v prostoru až po Košíře a Břevnovský klášter, lahváč proběhl na menším prostoru od Petřína po Ladronku a Vypich, což ale po svých je také slušná porce běhu. Účast byla dobrá, vše se snad vypilo a na sběrače kontrol nic k dopití nezbylo.
Kdo nevyrazil na Cenu Východních Čech, mohl vyrazit na západ, kde se poslední prázdninový víkend koná tradičně West Cup. Běhalo se nad Nejdkem v nádherné kulise Krušných hor a běhání to bylo háročné. Shromaždiště a kemp byly v nadmořské výšce 770 m. Chladno, které tu bývá, nakonec moc nebylo, ale o vydatný déšť v první a poslední etapě jsme nepřišli. Bílý les nebyl moc průběžný, klacky a borůvčí či bažinky nenechaly nikoho moc rozběhnout. Kamenů a skalek bylo spíše málo, ale o to náročnější to bylo v nepřehledných porostech. Kopečků bylo přiměřeně. Po druhé etapě si někteří zkusili náročný terén i v noci na nočáku. Etap se zúčastnilo 500 až 600 závodníků a určitě odjížděli s krásnými o-zážitky. V hlavních kategoriích zvítězili Nikola Thýnová a Jakub škoda. Pro mě to byly díky horské přírodě nejhezčí závody roku, i když Tis, Helfneburk i Vysočina také nezklamaly a všude se mi líbilo.
O víkendu 21.-23.8. proběhly kromě Pěkných prázdnin i další vícedení závody Helfenburk 2020 poblíž Bavorova. Čekal nás kapří terén (v okolí se pořádá tradiční Vodňanský kapr), kde ale byla výborná, tedy nikoliv kapří mapa. Kapří kopce, zarostlý les a skální oblasti s kamenitou podložkou, které jsem očekával, tam sice byly, ale v menší míře než jsem čekal a připadalo mi vše docela běhatelné. Mohu pochválit jak úvodní etapu, tak druhý den dopolední lesní sprint. Nechválím ale 3. etapu v Bavorově, kde tratě postrádaly obvyklou zápletku. Navíc v Bavorově nebyla po dobu závodů otevřená jediná hospoada. Poslední etapa byla v placatějším terénu, ale více ve světle zeleném a překonání některých pasáží nebylo zadarmo. Ale i ta se mi líbila. Počasí se vydařilo, tepleji bylo jen první den, pršelo jen po sprintech večer. Takže i to přispělo k pohodovému orienťáckému víkendu. Vítězi hlavních kategorií se stali Ivana Fujáčková a Marek Prášil.
Původně plánované vícedenní v České Kanadě se přesunuly kvůli kůrovci do krásných lesů na Rakovnicko, kde proběhly 14.-16.8.pod názvem Tis 2020 na mapách z mistrovství štafet a družstev, kde stačilo jen něco málo přimapovat. Zmapované prostory na jihu Čech asi nenajdou uplatnění. Počasí bylo fajn, skoro placatý les s kameny také, možná lepší než na Kanadě. V hlubokých lesích jsme si užili přírodu, stačil jsem si mezi kameny došlápnout před skoro metrovou zmiji. Dorazilo nakonec přes 800 závodníků, elitní kategorie vyhráli s přehledem Tereza Odehnalová a Daniel Hájek.
Druhý srpnový víkend byl v kalendáři jen jeden závůdek a to v sobotu 8.8. v Dražičkách u Tábora. Účast odpovídala pražské O-lize a převažovali závodníci, kteří závodí v oblasti Vysočina. Běželo se za velmi teplého počasí na nové mapě V rybníčkách v dosud nepoužitém terénu pro ob. Závodníci se museli poprat s kopcovitým terénem, nepichlavým ale skoro všudypřítomným podrostem a se skalními kontrolami ve strmých kopcích a hlubokých roklích. Na nejdelší 6 kilometrové trati D zvítězil Michal Nouza z Jindřichova Hradce.
V úterý 4.8.O-liga pokračovala v největším pražském lese v Klánovicích. Mapa byla skoro 15 let stará (2 tehdejší autoři se účastnili tréninku), doplněná z ortofota a při stavbě o nové paseky, zarostlé paseky a oplocenky. Promícháním se stavem porostů před 15 lety to občas dávalo mapařský rébus. Les to byl placatý s pravidelnou mřížkou průseků a cest. Směry hustníků a tráva spíše vybízely běhat po té mřížce a jen někde nějaký růžek seknout. Počasí se těsně před startem umoudřilo, když skončil vytrvalý déšť a na chvilku i vysvitlo sluníčko. Příště nás zve Mrazák za 2 týdny na mapu Vrabec u Roztok u Prahy.
V úterý 28.7. měla O-liga na programu tréninkový závod v Hostivaři na nové mapě Přehrada. Bylo teplo, ale docela příjemně. Na mapě převládaly louky, mezi nimi pak les s náletovým hustým podrostem javorů, takže někdy bylo lepší obíhat po pěšinkách. Nad přehradou je pak prudký svah s rýhami a skalkami. Tam to díky suchu poslední roky tak zarostlé není. Příště nás zve Mrazák na rovinu do Klánovic a to do části, která byla naposled zmapovaná v roce 2005.
V úterý 21.7. proběhla v Praze další tréninková O-liga. Mrazák tentokrát vybral proběhnutí na kopcovaté skoro 20 let staré mapě Keltské hradiště. Aby nás ušetřil stometrového kopce na začátku, dal startovací krabičku až na kopec. O seběh dolů jsme ale nepřišli. Převažoval listnatý les, občas s nepichlavým podrostem, takže mapa moc nezestárla, i když nebyla všude dokonalá. Na 4 kilometrové trati jsme "na kopci" převýšili přes 140 metrů. Deštíky se kopci vyhnuly. K úplné pohodě bránily nálety dotěrných much. Příští týden pokračuje o-liga na mapě Přehrada v Hostivaři.
Moje jubilejní 50. sezóna konečně zahájena. Po tréninkových závůdkách na tratích A,B,C,D,L,S,T... už konečně H55. Ve dnech 10.-12.7. uspořádal oddíl z Chrastu první letošní megazávody u obce Smrček a to HSH Vysočina cup s více jak tisícihlavou účastí. Byly to třídenní se vším všudy s atrakcemi jako pivní štafety, noční hlučnou zábavou a diskotékou pro mládež, která jela až do rána. A hlavně se povedly i vlastní závody. Čekal jsem nudnější les, ale hned uvodní krátká trať byla v zajimavém lese s kameny a skalkami. Bylo horko. Úplně jiná byl druhá etapa, kdy jsme se podívali za silného deště do vzdálenější zarostlejší části lesa. Překonávala se říčka, ale věština závodníků byla stejně zabahněná. Já jsem se v té méně zarostlé části v jehličnatém lese rozšlapanýmh bahnitým cestám nakonec vyhýbal. Ti dříve startující to asi tak neměli, ale za to museli prošlápnout zarostlejší části s mokrými porosty a hustým podrostem. Poslední etapa byla příjemným nenáročným proběhnutím za ideálního počasí v placatém lese v pravoúhlé síti cest a průseků. Jen na chvilku jsme se dostali za silnici, kde se běžely první dvě etapy. Po dramatickém hendykepu v obou hlavních kategoriích nakonec vyhráli Martina Zvěřinová a Jan Petržela.
V úterý 14.7. jsem zavítal na O-ligu, která se bežela v pražské oboře Hvězda. Stavitel a pořadatel Mrazák postavil pěkné tratě. Já si vybral střední trať bez cest. Bez cest proto, že jsem les mapoval a chtěl jsem otestovat, zda ty cesty znám. A znal, i když nebyly na mapě. Většina běžců běžela na mapě s cestami. Hvězda se přemapovála už mockrát, ale po skoro 50 letech přibyla nově zmapovaná část za zdí, a to parčík s rybníkem Terezka, kde se koupalo spousta místních a pro domorodce, který to tam nedávno mapoval, bylo objevené koupaliště blízko cíle překvapením. Do té doby to byl zašrafovaný prostor bez o-využití.
O víkendu 20.-21.6. pořádaly kluby FS Praha, Krušnohorský rogainingový klub Litvínov a Fenri Řevnice v Dubenci u Příbrami a širokém okolí Mistrovství republiky v rogainingu. Současně měl proběhnout 24 hodinový štafetový závod v OB. Náhradou se konal tréninkový denní a noční závod na přemapované části mapy Houpačka (naposled mapovaná 1995). Houpačka se jmenovala i rogainingová mapa, protože na Houpačce se v roce 1995 běžel 24 hodinový závod jednotlivců, který byl považován za první rogainingovou akci v Evropě. Tehdy byl na akci označován jako Rogejning. Obě akce byly omezeny současnými událostmi, a tak nepřijeli zahraniční účastníci, kromě velké skupiny běžců z Drážďan. Počasí nebylo přívětivé, skoro pořád pršelo. Přitom shromaždiště bylo omezené s jedním stanem, kde si mohli nechat závodníci věci (startovalo se několik hodin) a skromným bufetem. Denní závod OB proto proběhl za deště a v lese se po několikadenních lijácích zvětšily bažinky i tam, kde jindy je suchý les. Přesto se závodníkům ob závod líbil. Kromě bažinek a podmáčeného placatého terénu se běželo v houpavých kopečkách s kameny a jámami. Na nejdelší trati vyhrál denní závod Baptiste Rollier noční pak Jan Procházka (Bet).
Rogainingová mapa sahala až za Vltavu a závodníci poznali kromě houpavých terénů (ob-mapy Liščí bouda, Houpačka, Kolotoč, Bělohrad, Nečíňská besídha) i kopcovité místy velmi strmé terény kolem vodních nádrží Slapy, Kamýk a Orlík. V hlavních kategorii s limitem 24 hodin se stali mistry v mužích Radovan Čech s Ondřejem Skripnikem, v ženách Věra Hájková se Zuzanou Setínkovou, v mixech Jana Ryantová s Matějem Kubinou. Celkově se akcí zúčastnilo skoro 400 závodníků. 1 zahraniční účastník běžel dokonce troje závody - denní, noční a 6 hodinovku.
Komix - Perníkova chaloupka
Na začátek stránky
 email:
Borovicka.Milan
|
Orienteering.CZ
SPORTident
H.S.H
ČSOS
ORIS
Béďa
MTBO
ČAR
COH
SZOŠ
|
