sosnoviny

  SOSNOVINY (http://sosnoviny.orienteering.cz/)- aktuality ze světa OB z Čech, Prahy i ze světa. Aktualizováno podle potřeby. Starší zprávy se mažou novými. Poslední aktualizace 01.12.2019 08:30:42
  • Poslední listopadový den začala Pražská zimní liga lesním závodem. Již tradičně v Malých Přílepech u Kavků se konal čertovský závod Čertúv kopanec na mapě Čertovy rokle. Počasí bylo krásně zimní, svítilo sluníčko, občas někde bylo trochu napadlého sněhu. Proběhnout se přišlo přes 150 běžců. Na nejdelší trati vyhrál Ondřej Pospíšil s časem 78 minut.

  • První listopadovou neděli skončila pražskostředočeská sezóna závodem na klasické trati u Kytína. Byl to klasický brdský terén, kde není nouze a kamenité stráně, ale na hřebenu je terén placatější. Počasí bylo už o něco chladnější, ale zima nebyla ani nepršelo. Chudší zázemí na shromaždišti naštěstí doplnil, jak už bývá ma pražských žebříčcích zvykem, místní pivovar na návsi. Na start to bylo dál, aby se i kratší tratě dostali do kopců. V lese to bylo fajn až na ty kamenité stráně. Hustníky na mapě jsem nebral vážně, i prostřední zelená byl často bílý les. Převládal rychle běhatelný les. V hlavních kategoriích vyhráli Monika a Baptiste Rollierovi. V ženách to však bylo těsné vítězsví o pouhé 2 sekundy před Katkou Mullis. Web závodu.

  • Třetí říjnový týden byl v pražskostředočeské oblasti jen jeden závod v lese. I když ne tak docela, protože komu se v sobotu v lese u Rakovníka líbilo, mohl si v sousedním lese zaběhnout jen se Západočechy i v neděli. Mně se ale v lese, kde dosud orienťák nebyl, moc nelíbilo. Mohl za to všudypřítomný podrost, který v mapě nebyl často ani zakreslen. Stavitelé vybrali pro naši trať ukázku orienťáku nejbližší budoucnosti, když asi jedna třetina tratě byla na nové holině. Na protivně žluté pasece pochopitelně nechyběl podrost, v mapě ale chyběl. Mapa měla i jinde "kapří" pasáže, takže bylo nutné vnímat její obsah trochu šířeji. Běželo se v plochém terénu jen s malým převýšením, kde se běželo rychle, pokud ovšem běžec v ostružinách zvedal dostatečně vysoko nohy. V malé vesničce Olešná u Rakovníka bylo zázemí obohaceno o nedávno otevřený pivovar, který otevřel svůj bufet pro závodníky a i na shromaždišti se prodával jeho sortiment. Závod proběhl za příjemného počasí se skoro letními teplotami. V hlavních kategoriích vyhráli Katka Mullis a německý závodník Martin Scheuermann.

  • Druhý říjnový víkend se v pražskostředočeské oblasti za krásného počasí konaly 2 lesní závody. V sobotu se běžela krátká trať v Hradešínském lese, ve kterém ještě závod nikdy nebyl. Běželo se v mírně zvlněném terénu, kde občas kolem potoků byly kameny a skalky. Neděle byla náročnější, běželo se v pískovcových skalách u Nedamova a to klasická trať. Některé tratě nebyly ideálně namotané, naše šla zbytečně kvůli 2 kontrolám za silnici, kde řádili motorkáři. Pár kontrol bylo horolezeckých, ač pravý horolezeccký orienťák se konal o den dříve u Srbské Kamenice. Na postupech jsem dával přednost obíhačkám po traversech, nechtělo se mi sebíhat a vybíhat prudké kopce. Oba závody jsem se krásně proběhnul. Příjemná byla kromě pěkného počasí i výborná zázemí obou závodů. Oba dny mají stejné vítěze v hlavních kategoriích. V ženách vyhrála Barbora Vyhnálková, v mužích Baptiste Rollier. Web nedělního závodu.

  • V neděli 29.9. měla Praha na programu konečně lesní závod a to oblastňák v Ondřejově, který jsem se svým klubem pořádal. Mapa se od loňska zvětšila, a ta k se na ní dala namotat klasika, i když kratší. V nové části se našly i nějaké kopce se skalkami a kameny, ale velká část závodu byla v placatějším rychlém lese. Počasí bylo krásné podzimní, a tak ve výsledcích bylo nakonec přes 900 závodníků, když další stovka šla na zetkové tratě, kde se výsledky nepočítají. Hlavní kategorie vyhráli Katka Mullis a Baptiste Rollier.

  • V krásném a náročném terénu Jizerských hor proběhlo o víkendu 21.-22.9. poblíž Jablonce nad Nisou Mistrovství ČR na klasické trati. Bylo nádherné podzimní počasí, kdy bylo slunečno, ale už chladněji. Sobotní proběhnutí, kdy se běžela kvalifikace mistrovství i veteraniády, se mi líbilo. Neděle už tak ne, protože naše trať byla podivně namotána do zelených pasáží mapy a aby náhodou závodník nezvolil jiný postup, stavitel trať zahustil množstvím podle mě zbytečných kontrol. Mistrovské tratě ale volby měly a na poněkud delších tratí si pro mistrovské tituly s náskokem doběhli Denisa Kosová a Vojta Král. Web závodu

  • Podzimní sezóna měla o víkendu 7.-8.9. na programu troje závody, všechny s účastí kolem 1000 závodníků. Ty pro skupinu Čechy-západ se konaly v Hornopožárském polesí. Je to asi jeden z nejlepších terénů kolem Prahy, ale poslední roky se v něm běhá málo a v některých částech vůbec. Část sobotní mapy byla zmapovaná po 50 letech! a část po 44. Mně se sobotní klasika ve zvlněném terénu s kameny a skalkami a postupy mimo cesty líbila. Méně už nedělní krátká trať, která byla víc v zeleném. Zelenou barvu jsem ale hned na první kontrole odfiltroval jako zavádějící či jen pomocnou informaci a správně vyhodnotil, že se spolehnu v naprosto plochém terénu více na azimuty a odhad vzdálenosti. V difůzních porostech se někde stejně nedalo vyznat, i když byly celkem průběžné. Sobotní klasiku vyhráli Martina Matějů a Radek Nožka, nedělní krátkou trať Tereza Nováková a Jiří Bouchal. Web závodu

  • Poslední prázdninový víkend byla v nabídce závodění velká řada vícedenních závodů v různých koutech Čech. Já zvolil komornější závodění v zážitkovém terénu - Sudety open. Dvě sobotní etapy v Kamenickém Šenově a České Kamenici jsem absolvoval jen jako divák. To proto, abych si naplno vychutnal nedělní etapy ve skalních terénech. Závody se nepočítaly do oficiálních soutěží, a tak mohlo být zvoleno podrobné měřítko 1:4000 na lesní mapě. Terény obou etap dosud nebyly zmapované na orienťák. A byl to náročný prostor se skalními městy, místy kopce, žádné cesty a pod nohama kapradí, borůvčí a popadané stromky. Krásná mapařinka, kde to běžecky nebylo zadarmo. Vybíhalo se na krabičku, když starér na startu dbal na alespoň trochu přiměřené odstupy mezi startujícími. Tratě byly vždy jen 4 s různou obtížností a délkou. Na té nejnáročnější oba městské sprinty vyhrál Jan Pavlovec, skalní etapy Matěj Burda a Martin Janata, který se stal i celkovým vítězem po součtu časů všech 4 etap.

  • O víkendu 9.-12.8. jsem zavítal na východ Slovenska na tradiční Slovak Karst Cup, který se letos běžel na Plešivecké planine a sprintová etapa v Rožňavě. Vícedenní ve Slovenském krasu mají dlouhou tradici, poprvé se jako Grand Prix Slovakia (tuto značku nesl závod i letos) bežel před 35 lety na Silické planině. Obě planiny jsou plné hlubokých závrtů a kolem je jen minimum cest. Mnoho cest bylo na mapě nezřetelných a dokonce se někde postupy po neviditelných cestách musely kontrolovat podle tvaru závrtů a význačných stromů, pokud kolem nich vedly. Část poslední etapy byla i v otevřenějším terénu, jinak se běhalo v zalesněné části. Proběhnutí tam bylo příjemné, ale orientačně náročné na udržení kontaktu s mapou. Závody měly pestrou účast z mnoha zemí, včetně těch vzdálenějších jako Austrálie, Nový Zéland či Honkong. Převažovali ale domácí závodníci spolu s českými a maďarskými. V elitě vyhráli v ženách Finka Heini Saarimäki a v mužích maďarský závodník Tomas Tolgyesi. Web závodu

  • O víkendu 29.-30.6. proběhlo v Českém Středohoří Mistrovství ČR v rogainingu - tedy scorelauf na 24 hodin. Mistrovství patřilo k těm náročnějším. I když mapa byla menší než obvykle, v extrémně kopcovitém terénu stačila. Na závodníky čekalo vedro, prudké kopce, kamenité stráně, zarostlé louky se svízelí, les s podrostem netykavky. Ale také vrcholy s vyhlídkami, vodopády, jeskyně a hospůdky, kde se občas občerstvili a občas zklamaně obcházeli zavřenou hospodu.

    Do severní části prostoru se odvážil jen málokterý tým. Vrstevnice jsou totiž po 10 metrech.

    V hlavních kategoriích na 24 hodin vyhráli v mužích Miroslav Seidl s Václavem Králem, v ženách Lenka Stolinová s Kamilou Trojtlovou a v mixech Jana Balcarová s Alešem Balcarem.


  • Vrcholem jarní sezóny bylo o víkendu 22.-23.6. Mistrovství ČR na krátké trati. Na víkend se ochladilo a tak bylo ideální počasí na běhání. Běželo se v nádherném podkrkonošském terénu poblíž Trutnova, kde velkou část prostoru tvořily kamenité svahy s těžkou podložkou s dohledávkami kontrol na kamenech, kde bylo nutné pozorně číst mapu a neztratit s ní kontakt. Díky technicky obtížnému terénu byl závod dramatický, a zejména v mužích se rozhodovalo až téměř do poslední kontroly, kdy kdo chtěl medaily, musel udržet tempo až do cíle a neztratit rozhodující cenné vteřiny. Mistry ČR na krátké trati se stali Denisa Kosová a Vojtěch Král.

  • O víkendu 15.-16.6. se "západní béčkaři" sjeli do Mariánských Lázní, kde se na sever od města běžela krátká trať a klasika. Dorazilo téměř 1000 závodníků. Ti co jezdí pravidelně na Mariánskolázeňské trojúhelníky, terén nepřekvapil. V sobotu to byla krátká trať jako příjemná mapařinka s nutností odhadnout správný kámen. V neděli jsme se na klasice více rozeběhli do nepřehledných porostů, které nebylo lehké umapovat ani pro mapaře. V lese to bylo proti sobotě zarostlejší, občas tráva a také četné popadané stromy, v závěru naší tratě bažinky. V sobotu na krátké trati zvítězili v hlavních kategoriích Barbora Vyhnálková a Jan Flašar, na nedělní klasice pak v ženách opět Barbora Vyhnálková a v mužích Matěj Kamenický. Web závodu

  • Ve čtvrtek 13.6. se jel na Strahově a blízkém Petříně závod MTBO ligy Bábíkův Petřín. Zázemí bylo tentokráte přímo v tribuně Spartakiádního stadionu vedle sídla bafíků. Jako doprovodný závod se pořádal lahváč. Mapa byla z dílny Jéni Švába. Sámoška uprostřed závodního prostoru nenabízela pivo Braník a musel ho nahradit Kozel. Běželo se tentokrát za světla. Vyhrál Borek.

  • V neděli 9.6. se konal další závod Pražskostředočeské oblasti na okraji Křivoklátska. Běželo se u vyschlého koupaliště Poteplí na starší mapě Brdce. Mapa příliš neseděla, porosty již povyrostly a ani směrově to nebylo to pravé. Na skalním hřbetu Brdce se zřejmě v kamenech a skalkách nevyznal ani stavitel, možná tam s kontrolou zabloudil místo závodníků. Ale kdo se rozhlédl, obvykle svou kontrolu dohlédl. Hlavní kategorie vyhráli Barbora Vyhnálková a Ondřej Kazda.

  • Přes 1900 závodníků závodilo o víkendu 1.a 2.6. v okolí Doks, kde se běžely žebříčky A a B-Čechy západ. Prostor západně od Doks byl poprvé použit jako tréninková mapa na MS v roce 1972. Další mapa byla až na béčka v roce 1981. Já prostor objevoval přesně před 40 lety bez o-mapy, kdy jsem v něm asi týden běhal podle turistické mapy. Závodilo se tam často, ale mladší závodníci ho moc oběhaný asi nemají. Najdou se tu mapově složitější skalní partie i fyzicky náročné kopce a hluboké rokle. Letos se k tomu přidalo i počasí, kdy byl první velmi teplý víkend. Mapa z dílny Toma Nováka byla srozumitelně generalizovaná a já si myslím, že se tam vešlo přesně to co mělo. Sobotní klasickou trať vyhráli Denisa Kosová a Vojta Král, nedělní krátkou Vendula Horčičková a Miloš Nykodým.
    Web závodu

  • Ve středu 15.5. proběhl V Praze v okolí Nebušic první letošní závod Pražského poháru žactva. Současně byl závod zapojen do akce World Orienteering Day 2019. Běželo se na mapě Divoká šárka, kde se střídají louky, zarostlejší les, svahy s kameny a skálami. Počasí závodu nepřálo, celý den bylo jen kolem 5 stupňů, foukal vítr a pršelo. V lese bylo mokro. Do toho v Praze kolabovala doprava, takže kdo nejel MHD, vystál si přes hodinu v kolonách. Závodníci tak docházeli na start až do samého limitu v 18.15. Nakonec jich i přes nepřízeň počasí bylo na žákovských, tréninkových a začátečnických tratí kolem 400. Oblečení některých závodníků neodpovídalo počasí. Běhalo se nejen v krátkých rukávech, ale i v trenkách a jeden závodník si proběhl nejdelší tréninkovou trať bos. Někteří žáci si užijí škaredé počasí ještě další den, kdy se v Kladně běží Přebor škol. Ostatní budou doufat, že za týden v Troji už bude opět krásné jarní či letní počasí.

  • O víkendu 11.-12.5. proběhly u Lückendorfu česko-německé závody SAXBO 2019. Běželo se na německé straně na dvou sousedních prostorech. Terén sobotní klasiky byl ještědský jablonecký, tedy kameny, kamenná pole a občas větší skalky. Tratě byly hezky postavené. Počasí trochu zlobilo, chvíli zapršelo, ale bylo poměrně teplo. Neděle byla chladnější, foukalo, déšť naštěstí ustal na začátku závodu. Terén přes silnici pro krátkou trať byl také typický pro ještědskou oblast, ale připomínal borské terény. Tedy pískovcové skály a kameny, mnohem prudší kopce. Občas se lezlo po čtyřech nahoru nebo se muselo klesat strmými skalními průchody. Ač měla mapa českou evidenci, byla na ní jen česká hranice a celý prostor závodu byl v Německu. V Česku se v Lužických horách toho času závodit nesmí. Sobotní závod vyhráli v hlavních kategoriích Katka Mullis a Martin Janata, v neděli se sobotní vítězové museli spokojit jen s druhým místem. Vyhráli Bára Baldriánová a Martin Luštícký.

  • Ve středu 8.5. jsem po půlroce opět vyrazil do Všenor na mapu Červená Hlína. Tentokrát se běželo trochu západněji a brdský kamenitý terén byl o něco běhatelnější než na podzim. A lepší byla i stavba tratí. K tomu se povedlo i počasí, kdy teplota dosahovala k 20 stupňům. Běžela se jen krátká trať. V hlavních kategoriích zvítězili Monika Doležalová a Jakub Glonek.
    Web závodu

  • V neděli 28.4. pořádala Praha oblasťák v Chyňavě na okraji hlubokých lesů Křivoklátska. V rovinatém lese se na klasické trati dodahovalo velmi rychlých časů na kilometr. Mapu jsem celou mapoval a to rozhodlo, že jsem se raději vypravil do Ještědské oblasti do Jizerských hor na Bramberk, kde se běžela rovněž klasika. Terén byl typický jablonecký, tedy svahy pokryté kameny a místy hustníky, ve kterých byly na mnoha místech popadané špičky smrků. Někteří závodníci narazili ještě na sníh. Bylo chladné počasí, které přálo běhu, méně již pobytu na shromaždišti. Konrád za akčních 15 Kč nešel moc na odbyt. Trať se mi líbila, byla nutné dávat pozor na dohledávky a řešit i některé postupy. Hlavní kategorie poměrně s přehledem vyhráli Monika Doležalová a Jan Schulhof.

  • V neděli 7.4. se u Týnce nad Sázavou konal pražskostředočeský žebříček. Dorazilo přes 1000 závodníků. Na mapě Holý vrch se běželo před 2 roky a závod se mi moc nelíbil. Kopce, klouzání v dešti do hlubokých rýh a zbytek lesa pichlavě zarostlý. Vyběhl jsem tedy připravený na nehezký zážitek, ale nakonec se mi závod líbil. Asi proto, že jsem vše umapoval, ač zvláště v části s hlubokými rýhami jsem viděl kolem sebe řadu závodníků zmateně pobíhat. Mapa byla velmi dobrá, jen bych ji vytknul, že některé žluté paseky už poporostly v hustník. Tentokrát běhání proběhlo bez deště za příjemného počasí. Hlavní kategorie vyhráli Monika Doležalová a Jan Flašar.
  • V sobotu 6.4. měla Praha v kalendáři jen hovínkáč ve Vršovicích a tak jsem vyrazil na sever na ještědské závody do skal na jižním okraji Českosaského Švýcarska do okolí obce Janská. Terény tam jsou náročné, loni tam byl ve vedlejším prostoru ještědský závod, který skoro pětina účastníků nedokončila. Letos asi tato pětina vůbec na závody nevyrazila, účast byla nižší, necelých 500 závodníků. Stavitel naší trať ušetřil traversů ve strmých svazích a také seběhů, přesto jsem si to na trati užil. Počasí bylo po většinu závodu slunečné bez mráčku, až na vyhlášení a mně cestou na sběrku sprchlo. Hlavní kategorie vyhráli Kateřina Kašková a Wieland Kundisch.

  • V neděli 24.3. zahájila pražskostředočeská sezóna poblíž Terezína nadoblastním závodem spolu s ještědskými závodníky. Běželo se na mapě Travčický les. Do lesa vyrazilo přes 1300 závodníků (někteří na neměřené kategorie). V lese u Labe se čekal rychlý závod, i když les nebyl úplně placatý a taky dosti zvlněný. Našel se i kopec s vyhlídkou. Skoro všude bylo mírně pichlavo, takže někdy bylo lepší se držet cest. Hlavní kategorie vyhráli Barbora Vyhnálková a Radim Ondráček.

  • Svou 49. o-sezónu jsem zahájil v sobotu 16.3. tradičně v Českém ráji na mapě Kost, kde se běžely Jarní skály. Letos bylo docela příjemně, i když trochu foukalo a občas zapršelo. Les by mě neměl ničím překvapit, už v něm mám hodně naběháno. Bohužel nám mizí. Kousek za startem a před cílem byla velká vyholená místa a okolo ležely všude kůrovcem navrtané klády. Doufejme, že nám nějaké lesy na běhání i výlety v Česku zůstanou. Zbytek závodu se běžel už v normálním lese s kopečky a skálami. Do lesa se vydalo skoro 900 závodníků. Na nejdelších tratích zvítězili Anna Štičková a švédský závodník Martin Regborn.

  • V sobotu 9.3. proběhl už tradičně nejnavštěvovanější závod Pražské zimní ligy Praha Magica. Start a cíl byl na Starém Městě, áčková kategorie si vyšplahala až na Petřín do pískovcových skalek. Počasí bylo větrné, ale slunečné. Zatímco roznašeči procházeli prázdnou Prahou, při závodě už byly v ulicích davy turistů. Ty na Karlově mostě vytvořili neprůchodný hustník, a tak bylo výhodnější vymyslet postupy přes sousední Mánesův most. Lanovka na Petřín nejezdila, ale jeden z účastníků se rozhodl se projet po kontrolách ještě na elektrokoloběžce, které se ted po městě válejí na různých místech. Příští rok se závod asi Starému městu vyhne (nevejde se do formátu mapy) a podívá se dál na západ do starých Střešovic a Břevnova a zřejmě i do odlehlejších jihozápadních zahrad Petřína.

  • První březnový víkend jsem strávil na Křivoklátsku. V sobotu jsem mapoval mapu na žebříček na východním okraji. V neděli se běžela Pražská zimní liga jako Velká cena Líšné v centrálnější části. Terén je to pro orienťáky nepoužitý. Jen část kolem startu a cíle byla zmapovaná před 43 lety, no běžel i jeden z její autorů Cába. Nedělní mapu jsem vytvořil loni na M ČR v rogainingu. Ta se vytváří prakticky jen od stolu ze všech dostupných podkladů. Výřez byl zvětšen z měřítka 1:40000 na 1:26000, tedy přesně aby se na A4 vešla nejdelší trať. Pro proběhnutí jarním Křivoklátskem naprosto postačovala. Bylo už teplejší jarní počasí, občas vysvitlo sluníčko, takže pohoda. Ti co běželi nejdelší trať běžely ultralong a na vítěze čekala v cíli jako cena malá rybka. Hodně dlouho se čekalo na Jéňu a někteří propadali pesimismu, zda když se uskuteční příští zimní liga, kterou pořádá příští sobotu v centru Prahy pod legendárním názvem Praha Magica.

  • Víkend 26.-27.1. jsem věnoval LOBům, tentokrát po dlouhém čase a to ještě jako pořadatel. Závodilo se v okolí Cínovce v Krušných horách. Závod pořádal Krušnohorký rogainingový klub ve spolupráci s německým klubem Technické univerzity v Drážďanech (USV TU Dresden). Spolupráce měla svá specifika, která zbytečně komplikovala hladký průběh akce. Asi největším oříškem bylo Němcům vysvětlit české požadavky na startovní listiny, když se ujali výpočetního střediska. Dalším pak byl požadavek o úsporné pořádání bez zbytečného množství pořadatelů, což mělo za následek vysoké nasazení českých pořadatelů v zimních podmínkách bez možnosti se vystřídat. Sněhové podmínky byly vynikající, ale přineslo to i komplikace, kdy v sobotu přes naplánované raní projíždění stop došlo stejně k jejich zavátí. LOB po stopách se pak změnil po orientační stránce v klasický orienťák ve vánici, kdy se často místo po stopě jelo nejkratším azimutem. A problémy byly i s parkováním a tedy i včasným příjezdem závodníků. Jel se sprint na golfovém hřišti a v jeho okolí, kde převládal otevřený prostor a v něm byly roztroušené domy a remízky. Sprint vyhráli Petra Hančová a Petr Horvát. Večer se konal vložený závod - nočák s hromadným startem a volným pořadím. Noční free order vyhrála Lenka Mechlová v mužích zůstal dopolední vítěz Petr Horvát. V neděli jsme se přesunuli do biatlonového areálu za hranice v Německu. Prostor postihla týden před závody sněhová kalamita a byl tam omezený vstup do lesa. Ještě v pondělí se začala připravovat náhradní varianta v okolí sobotního shromaždiště, kde však byl zákaz vjezdu techniky do lesa mimo lyžařskou magistrálu. Přesto se podařilo závod, byť ve zkrácené variantě uspořádat v původním areálu v lese, kam se dalo dolyžovat od parkovišť v Česku nebo Německu. Z klasiky se stal zamotaný midlík. V areálu byly upravená síť širokých stop projížděných rolbou, což v českých podmínkách u nás asi málokde na LOBu najdeme. Počasí se umoudřilo, byla jen trochu mlha a celkem příjemná teplota těsně nad nulou. Nedělní závod byl Mistrovstvím na (zkrácené) klasice a v ženách ho vyhrála Helena Randáková, může opět Petr Horvát. Oba hlavní závody o víkendu (sprint a klasika) byly současně i akademickým mistrovstvím. Víkendových závodů se zúčastnilo přes 300 českých závodníků a asi stovka německých.
    Web závodů

  • Pražská zimní liga se v sobotu 12.1. konala po čase mimo Prahu a města. Proběhli jsme se krajinou Křivoklátska okolo Skryjí za krásného zimního počasí. Už cesta do Skryjí byla dobroružná, kdy příjezdové silničky v křivoklátských lesích byly pokryté kluzkým sněhem, někde se projížděli naštěstí nevelké závěje. Na tratích bylo sněhu méně, akorát na stopování. Shromaždiště bylo v hospůdce U trilobita, kde se točilo i pivo Trilobit z nedalekého pivovárku Chříč. Mapa pro závůdek byla bez vrstevnic a jen vzdáleně připomínala klíč ISOM, takže pro některé běžce bylo těžké se v ní vyznat. Zvolil jsem prostřední trať, která vynechala lesní pasáže na východě od Skryjí. Naše trať vedla na západ k Zbirožskému potoku a Berounce, kde nechyběly seběhy a výběhy do prudkých strání. Někteří potok dokonce při ústí do Berounky přebrodili. Na konci závodu se běžela exkurze po vesnici, kde kromě kontrol u křížků nechyběla ani kontrola na pomníku Joachima Barrande, který v okolí sbíral trilobity. Kdo chtěl, přidal si po závodě ještě sprintík po vesnici a kdo nechtěl mohl si dát v hospůdce dobrý oběd.
  • Pražská zimní liga po sprintu minulý týden zahájila v neděli 3.12. svou lesní část. Už tradičně (už posedmé) první prosincový víkend se scházíme v Malých Přílepech, kde v kopcovaté krajině mezi Křivoklátskem a Českým krasem se běžel Čertův zub. Čekal nás opět nově přimapovaný les tentokrát na sever od Malých Přílep. Počasí bylo důstojné pro zimní ligu. Na zemi ležel sníh, takže se dalo dostopovat ke kontrolám, ale také to pěkně klouzalo v kopcích, které tu jsou všude dokola. Kdo startoval později anebo běžel delší trat, tak se proběhl i v silném dešti. Kontroly nebyly náročné, spíše bylo nutné promyslet některé postupy, ale hlavním cílem bylo urazit pár zimních kilometrů s mapou.V cíli nás čekalo vyhřívané zázemí s bufetem, který připravili místní hasiči. Měřilo se na krabičky, razilo se kleštičkami a kdo se zdržel, dočkal se i konečných výsledky, které počtářská komise na místě spočítala. To už však byla většina závodníků pryč a na místě zůstala sparťanská část, která počítala výsledky, konzumovala dobroty a k tomu se pouštěli pro pamětníky filmy z dávných závodů, soustředění a zájezdů.

  • O víkendu 23.-25.11. proběhl v Plzni seminář rozhodčích a trenérů. K tomu řada dalších akcí, kdy pro řadu orienťáků bylo významnější akcí vyhlášení ankety Nejlepší orientační běžec roku 2018 v rámci společenského večera O-Gala. Zasedala i soutěžní komise a vedení sekce OB. Právě páteční večerní jednání soutěžní komise bylo velmi diskutovanou věcí už během noci na sobotu a mělo velmi negativní ohlasy mezi přítomnými trenéry a také rozhodčími. Na začátku semináře rozhodčích přednesl Vašek Zakouřil své vize, jak nově a jednotně přistoupit k pořádání závodů pro začátečníky a tratím pro trénink. Řada přítomných s některými nápady nesouhlasila. Jistý rozpor už způsobavalo i to, že pilotní pokusnou oblastí byla Pražsko-středočeská oblast, kde na posledním závodě před 3 týdny bylo skoro 1100 závodníků ve výsledcích a další skupina 150 až 200 závodníků na začátečnických a tréninkových tratí mimo oficiální výsledky. Takové počty ale řada oblastí ani zdaleka na závodech nedosáhuje a tedy se jim pak zdá systém tratí pro nezávodníky složitý a pořadatelsky náročný. V další části se probíral SIAC a problémy, které se letos při pořádání objevily. Velmi neobvyklým činem byl protest proti výsledkům veřejného závodu 10 dnů po závodě právě přednášejícím. Vznikl vyčtením krabiček po závodě, kdy se ukázalo, že někteří závodníci si na startu nevšimli SIAC off krabičky a vystartovali do závodu s čipem se zapnutým air módem. V pokynech závodu však závodníci měli také uvedeno, že krabičky budou naprogramovány pouze v kontaktním režimu. Jury proto protest zamítla. Nebylo ani uvedeno, kolik takových krabiček bylo nesprávně nastaveno, zřejmě ale z důvodů časového prodloužení B finále dost. Bohužel následně podal protestující a současně člen odvolací komise odvolání, a ta pak výrok jury zamítla. Současně byla pořadatelům nařízena povinnost vyčítat po závodě krabičky a prý podle nových pravidel tyto záznamy držet po dobu 1 roku! od vydání oficiálních výsledků. V sobotu následovalo seznámení s novými Praviodly OB, kdy přítomnými rozhodčími bylo kritizováno mnohde nadbytečné rozvádění některých situací, která znepřehlední nová Pravidla. Poslední den byl zajímavý blok Rady pro rozvoj inovací. Rada konstatovala pozitivní trend v nárůstu členské základny i potenciálu tréninkových center mládeže, které pak přináší úspěchy na mezinárodních akcích. Vyjádřila se i k trendům, které se prosazují v soutěžích sekce OB a dala vyjádření a doporučení, kde nabízela jiná řešení než která přijala soutěžní komise a sekce OB. Představila také své projekty, které již realizovala nebo budou realizovány. Zajímavou myšlenkou je návrh na zřizování stacionárních tréninkových kempů v zahraničí pro mládež ve 3 typech evropských terénů, které by pomohly zvýšit technickou úroveň při přípravě talentů.

  • Ve dnech 9.-11.11. proběhlo na Zderazi již tradičně školení začínajících kartografů a výjezdní zasedání mapové rady a krajských kartografů. Zúčastnilo se 26 účastníků školení a 12 lektorů/členů MR či krajských kartografů. Letos bylo na mapování příjemné počasí. Do lesa vyrazila víc jak polovina účastníků s digitální technikou a GPSkou. zbylá část mapovala klasicky s destičkou s fólií a tužkami. Nosným sw pro kreslení byl Open Orienteering Mapper, nikdo neodevzdal svou práci v OCADu. Řada účastníků už měla nějaké zkušenosti s tvorbou mapy, a jeden účastník dokonce i s vývojem OOMaperu, kam přispívá jako jeden z vývojářů. Jeho příspěvky obohatily nejen školení, ale i večerní jednání mapové rady. Na jednání mapové rady byla vyhodnocena mapová tvorba v oblastech, byla podána zpráva o mezinárodní mapové konferenci, která byla uspořádána v Praze na počátku října s ukázkou tisku v Žaketu. Video ze Žaketu obohatilo i školení. Co se nedaří, je stabilizovat Mapový portál, kdy se hledá někdo, kdo by byl schopen portál kontinuálně udržovat včetně požadavků na úpravy funkčnosti. Mapovou radu čeká v nejbližší době přijetí několika dokuemntů, kdy se očekávají nové klíče pro sprint, LOB i MTBO a také úprava ISOMu 2017. Kromě případné účasti na podobě těchto dokumentů, jde především o překlad dokumentů do českého jazyka. Diskutovalo se o některých nových rozporuplných požadavcích pro tisk map. Šlo o to, že mají být oficiálně sníženy požadavky na kvalitu tisku, protože v mnoha zemích nejsou schopni ji dosáhnout (např. přetisky). My ale nechceme snižovat výbornou úroveň tisku u nás. Zajímavostí taky je, že mapový klíč už nezná tradiční barvy pro OB mapy, tisk přímými abrvami je tedy minulostí a barvy jsou nadále definovány pro CMYK. To ale díky dokonalejším technikám tisku je logický krok.

  • Přestože je listopad, měla pražsko-středočeská oblast v neděli 4.11. své poslední závody ve Všenorech, kousek od Prahy. Teplota kolem 13 stupňů byla příjemná nejen v lese, ale i na shromaždišti, kam dorazilo přes 1000 závodníků. Čekal nás nepříjemný svah nad Dobřichovicemi s prudkými roklemi na mapě Červená hlína. Stavitel na naší trati nešetřil vrstevnicemi a na 3,4 km nás čekalo 190 metrů převýšení. Kromě prvních pár kontrol, jsme se škrabali do prudkýc svahů a následně sbíhali, někteří klouzali dolů. Snad všechny tratě utrpěly kontrolu plošinku mezi lomy, kam se dalo vlézt jen spodem nebo horem, pokud závodník vůbec pochopil kudy je to prostupné. Já jsem lom před 8 lety mapoval (jinak než současný mapař), takže jsem dobře věděl kudy se tam dá prolézt. S kopcemi si na hlavních tratí nejlépe poradili Ivana Fujáčková a Tomáš Rusý.

  • Po 4 týdnech přestávky pokračovaly v pražsko-středočeské oblasti podzimní žebříčky dvojzávodem na bývalých mapách Kozel nedaleko Velkých Popovic. Šlo o velké závody, protože v sobotu startovalo 1100 závodníků a v neděli 900, když asi 170 závodníků z oblastí dalo přednost Vodňanskému Kapru na jihu Čech. Pořádání kolem Prahy se tak stává náročnou akcí pro pořadatele, kdy v mnoha parametrech musí být závod připraven jako u velkých celostátních závodů a pořadatelský oddíl Kamenice to zvládal bez viditelných problémů. V sobotu jsme běželi skoro přímo ze shromaždiště krátkou trať. Mapa Černý mlýn zahrnovala prostor zmapovaný naposled skoro před 40 lety, i když ti co běhají pravidelně zimní ligy, ho znají. Naše trať vedla dost po cestách, ale jiné kategorie naopak cesty nevyužívaly. Kopců bylo přiměřeně, počasí nakonec slunečné, i když chladněji než v předchozích týdnech dlouhého babího léta. V neděli už jsem si vyšlápli ze shromaždiště dál na skoro 2 kilometry vzdálený start. Klasika se totiž běžela v prostoru zmapovaném v loni - mapa Gabrhele. Tam bylo více kopců, ale na klasiku se vešla i tzv. midlová pasáž. A kdo se vydrápal do mnohde prudkých kopců, užil si ještě více seběhů, protože mapový start byl 120 výškových metrů nad cílem. Počasí bylo opět nakonec slunečné, pro některé závodníky ještě na krátké rukávy. V cíli se nevyvěšovaly výsledky. Místo toho se ihned po vyčtení čipu se dalo popojít ke stánku, kde na 8 displajích rotovaly nepřetržitě výsledky, a každý hned viděl svůj aktuální právě vyčtený výsledek již v kontextu celé kategorie. Po oba dny vyhrála Barbora Vyhnálková, v mužích zvítězil v sobotu Jakub Glonek, v neděli ale před sebe pustil Šimona Navrátila.

  • Nedělní závod 23.9. se konal u Krňan na mapě Voskovka Tentokrát nás čekalo nevlídné deštivé počasí a shromaždiště na louce, kde si nebylo ani kde sednout u stánků. Zato v lese to bylo hezké, tratě zajímavé. Běžela se klasika v členitém kopcovitějším terénu, kde bylo spousta kamenů a skalek. V hlavních kategoriích vyhráli Katka Mullis a Jakub Makovský.
    Web závodu
    Příští 4 týdny se mě závodění zřejmě netýká, protože do 100 kilometrů od Prahy žádné závody nejsou s výjimkou turnovského závodu, kde je ale již vyčerpán počet účastníků.
  • V sobotu 22.9. zahájila podzimní pražskostředočeská sezóna závodem na krátké trati u Nového Knína. Čekalo nás příjemné zázemí místního sportovního klubu s orienťáckým názvem SK Oplocenka. Po nočním ochlazení bylo na běhání příjemné slunečné počasí. Les, kde se závodilo nebyl velký, ale na krátkou trať se hodil. Byl to nevelký kopeček, na kterém byl převážně čistý les s kameny a skalkami. Konec závodu pak byl po loukách, které obklopovaly zarostlé lesíky. Mapa nebyla úplně dokonalá, ale ti co běželi rychle si toho možná ani nevšimli. V hlavní ženské kategorii vyhrála Marie Pospíšilová, když na vítězství běžící Ivě Fujáčkové zřejmě selhalo ražení. V mužích vyhrál Radim Ondráček.
    Web závodu

  • Vrcholem sezóny je každoročně Mistrovství na klasice. Tentokrát se v Kladkách na Prostějovsku nedaleko Konice konala společná česko-slovenská akce - Mistrovství ČR na klasické trati, které proběhlo současně s Mistrovstvím Slovenska ve stejném prostoru, ale na jiných tratích. Pro 1400 závodníků pořadatelé připravili krásné zázemí u dolního konce místní sjezdovky. Tento prostor byl obklopen oborou, takže se oba dny na konci sbíhala sjezdovka. Počasí závodění přálo. Bylo slunečno, přitom už nepanovalo letní vedro. V lese nás po oba dny čekaly kopce a kamenité stráně, v některých místech pak zarostlejší pasáže. Porosty na sobotní mapě některé závodníky zaskočily, protože klasifikace byla pár let stará a většinou odpovídala stavu před 4 lety, jak ostatně bylo uvedeno i na mapě. Závodníci se museli poprat nikoliv s těžší dohledávkou, ale především s velkým převýšením a pak s volbou postupů: Na některých tratích však bylo voleb méně a pak závod rozhodovala fyzička. Mně se příliš nelíbila naše trať na semifinále, ale v neděli to docela šlo. Starší veterány se vzdáleného startu zase nenadchla neděle. Moje volby však ovlivnilo preferování postupů po cestách, tedy mimo kamenité stráně a pak vyhýbání se prudkým seběhům, když výběhy mi tolik nevadí. Na elitních tratích by ale taková taktika vítězství nepřinesla, a právě na těch si stavitelé nechali záležet a zvolit správnou taktiku a postupy nebylo jednoduché. Mistrovství ČR na klasické trati 2018 v Kladkách vyhráli Denisa Kosová a Miloš Nykodým.

  • Víkend 8. a 9.9. v okolí Nového Boru patřil Českému poháru, tedy elitě, áčkačřům a "západním" béčkám. Shromaždiště bylo na louce u Radvance. Závodilo se v nejklasičtějším borském terénu, například prostor pro krátkou trat byl už před 45 lety pro mistrovství štafet zmapován v desítce. A o 3 roky později výřez v 7500. Tou dobou vládly na českých o-mapách dvacítky. Ten prostor krátké trati byl členitý, s pískovcovými skalkami a mezi nimi bažinky s hlubšími potoky a rýhami. Postupy se vyhýbaly cestám a nevyhýbaly četným hustníčkům. Vyšlo i počasí, slunečno ale ne vedro. Byl to pěkný orienťácký zážitek. V neděli nás čekala klasika. Čekal jsem kopce, protože kolem zbyl už prostor s kopcemi. Co se mi nelíbilo bylo to, že hlasatel oznámil, že kontrola na vysoké skále naproti shromaždišti není kulisa, ale kontrola kam musí všechny kategorie. Naše trať ji ale měla jako předposlední a tedy bylo jasné, že odtud se půjde na rozdíl od ostatních kolmo dolů a přes hustník do cíle. Stavitel měl zřejmě při stavbě naší veteránské tratě zatmění, protože naši veteránskou trať skorošedesátníků poslal napřed cvičně z hrany kopce úplně dolů a poté nás elitním postupem donutil opět šplhat a to po čtyřech (tak to bylo kolmé) nahoru, kde ale naše trať pokračovala po krátkém traversu opět kolmo dolů a pak přes nezmapovaný hustník (naštěstí jsem vyběhl kde jem chtěl) do cíle. Kolmé klesání na této krátké části trati bylo v součtu 160 metrů! Jinak ale první půlka trati se mi líbila, teprve za ní to byly spíše obíhačky po cestách a loukách s jasnými postupy. Závěr ale dojem ze závodu pokazil. I v neděli bylo nádherné počasí na běhání a příjemně bylo i na shromaždišti. Sobotní krátkou trať vyhráli v elitě Denisa Kosová a Miloš Nykodým, nedělní klasiku opět Miloš Nykodým, v ženách se pořadí na prvních místech proti sobotě změnilo a vyhrála Jana Knapová. Web závodů

  • Ve čtvrtek 6.9. zahájila Pražská MTBOliga podzimní sérii závodů, ve Hvězdě a okolí se jela Bábíkova Hvězda. Poté se konal Bábíkův lahváč, kdy jsme si připomněli 25 let láhváčového OB. Bšhalo se nejen ve Hvězdě, ale i v sadech a parcích kolem ploché dráhy a Břevnovského kláštera. Mapa z lahváče - Plochá Markéta s hvězdou

  • Poslední prázdninový víkend se konaly již tradičně vícedenní závody v západních Čechách - West Cup. Tentokrát se závodilo přímo u Nejdku. Na úvod byl garážový sprint s proběhnutím kolem školy. Druhá etapa již byla lesní a kopcovitá. Na trati bylo několik dlouhých postupů, kde se řešil kompromis mezi délkou a převýšením. Poslední etapa byla rovněž kopcovitá, ale běžela se s volným pořadím kontrol, tedy každý si zvolil, kudy na kopce poleze a kolikrát. Počasí nakonec vyšlo a to i na vložený noční závod. Bylo to krásné a fyzicky náročnější proběhnutí v horském terénu. Mapa byla nezvyklá, mapař totiž nedodržoval mapový klíč a značky byly zmenšené (asi patnáctkové značky na desítce) a dokonce na mapě byly utajené symboly, které byly vidět jen pod lupou (kupky a prohlubně vykreslené tenkou nahnědlou čárou). Zvláštní značka, černá tenká čára, byla pro bikerské sjezdové dráhy. Závodů se zúčastnilo přes 400 běžců. Jednadvacítkové kategorie byly kvalitně obsazené, vyhráli Petra Aschermannová a Vojtěch Kettner.

  • Poslední, letos již třetí slovenské vícedenní proběhly ve dnech 24.-26.8., kdy se na Silické planině konal Slovak Karst Cup 2018. Tentokrát se běželo v zajímavých z velké části odkrytých terénech s dobrou průběžností, zvláště při srovnání s předchozímy letošními závody na planině Geravy a Pelc. Možná k dobré průběžnosti přispělo, že se odkryté pasáže proti předchozím letům více využívají na pastvu a i v lese bylo leckde uklizeno a na zemi nebyly větve. Ale pořád to byl náročný běh v terénu bez výrazných cest, místy po škrapech a s pěkným převýšením, pokud kontrola byla hlouběji v závrtu. Počasí závodům přálo až na poslední etapu, kdy na začátku silněji zapršelo. Orientačně až na jeden zásek v druhé etapě, kdy jsem se nemohl odrazit od posedu do správného závrtu, mně to nepřipadalo těžké. Přesto jsem první etapu musel ukazovat asi šesti závodníkům, kde jsou a záznamy postupů na RouteGadget napovídají, že se dost závodníků ztratilo občas docela hodně a chaoticky pak pobíhalo po planině. Kromě 3 etap na planině byl ještě odpoledne po 2. etapě srpint v zámeckém parku v Betliary. Tam už jsem sprint několikrát běžel a tak mně nepřekvapil charakter terénu, víceméně lesní závod s výběhy přes louky. Kopřivám se letos tolik nedařilo a tak trenýrkoví zvodníci jen litovali, že neměly na sprint boty se špunty. Česká účast byla tentokrát slabší, protože dost závodníků zůstalo doma na Pěkných prázdninách. Elitní kategorie vyhráli Olena Postelniak a Ondrej Piják.

  • O víkendu 11.-12.8. se konaly tradičně v okolí hradu Valečova vícedenní Rumcajsovy míle. Řada českých závodníků ale vyrazila do blízkého zahraničí, kde se na pomezí Jizerských hor a Krkonoš konaly od 10. do 12.8. tříetapové závody Grand Prix Polonia 2018. Takže, kdo má rád horské terény, mohl po minulém víkendu, kdy se v Jizerkách závodilo kolem Bedřichova opět zavítat do Jizerek. První dvě etapy se běžely v okolí Jakuszyc. Tady nás čekalo běhání v borůvčí, v bažinkách a v kopcích, tedy těžká běžecká podložka. Mapy byly trochu generalizovanější, a tak nebylo radno ztratit s mapou v lese kontakt, tedy stále vědět, kde vzdálenostně, směrově a výškově jsem. I tak se některé kontroly lehce dohledat nedaly, když stavitel pár spornějších kontrol pozašíval. Poslední etapa v Piechovicích "pod horamy" měla běhatelnější podložku. Kopce ale nechyběly a ten k mapovému stzartu se ani nepočítal do uváděného převýšení. O pořadí v hlavních kategoriích se bojovalo celé 3 etapy, v mužské elitě si vítězství pojistil Jan Šedivý díky malému náskoku v první etapě. V ženské elitě se po druhé etapě na čele objevila Barbora Zháňalová a 1. místo již v hendykepu udržela. Asi nejdramatičtější byl boj na dlouhých fáborech (do cíle i s těmi na sběrku přes 300 metrů) o druhé místo v mužské elitě, kde nakonec uspěl Otakar Hirš před Janem Petrželou. Komu se běhání v horských terénech líbí, může se těšit na příští rok, kdy by se ve stejném termínu v létě měly konat 5 denní ve Špindlerově Mlýně - Orienteering Adventure.

  • Na Slovensku se letos nabídka vícedenních letních závodů rozrostla na 3 závody, všechny ve velmi atraktivních terénech. Nejprve to byly vícedenní v Tatrách. Tam jsem v bažinách a kopcích závodil loni, a tak jsem dal přednost dalšímu víkendu, kde se v krásných terénech Slovenského ráje ve dnech 13.-15.8. konal Pohár Slovenského raja (současně jako Veľká cena Slovenska). Běhalo se na planinách ve výšce kolem 1000 metrů nad mořem. I když na planinách byly velké rovinaté louky, nejdenalo se o lehký a běhatelný terén. Na samotných loukách byl dost vysoký porost, takže se vyplatilo někde i běžet po okraji bílým lesem. Ale i v lese převládal vysoký podrost (nepichlavý) a v něm klacky, spadané klády a to vše ve svazích mnohde s kamenitou podložkou a škrapy. Cest bylo minimum a některé byly zarostlé, že splynuly s bujnou luční vegetací. Pro kontroly se využily jemně členité tvary, kameny a skalky. První etapa byla v dosud nepoužitém terénu planiny Pelc. Tam naší kategorii čekal i náročný "závěrečný pytlík" nejprve v porostově nedefinovaných bažinách, pak na pasekách s porostem po hlavu, kde bylo těžké se propracovat k místu s kontrolou. Další dvě etapy byly na Geravách, kde jsme závodili již v roce 2010. Letos byla vegetrace bujnější. Na planinu Geravy se muselo překonat přes 250 metrů převýšení, když lanovka na shromaždiště už 9 let nejezdí a pomalu splývá s vegetací. Počasí bylo chladnější, oblačně slunečné. Spadlo jen pár kapek. Závody to byly komornější, závodilo kolem 300 závodníků. Uvidíme zda alespoň Karst Cup na konci prázdnin přiláká větší počet. V elitních kategoriích vyhráli Alena Neradová a Marian Dávidík.

  • Prázdniny začaly v Suchém na Drahanské vysočině třídenními závody Cena střední Moravy 2018. Tyto tradiční závody na začátku prázdnin mám zažité jako vícedenní ve vedru a v kopcích. Letos to bylo ale jinak, teploty byly nízké, občas foukal vítr a na shromaždišti se hodilo nechodit v krátkých rukávech. A v lese to také bylo jiné, čekaly nás placaté terény s dobrou průběžností, až poslední etapu se objevila jedna stráň s delším táhlým stoupáním. První etapa se běžela jako krátká trať přímo u centra závodu u penzionu Athena, kde se střídaly hustníkové pasáže se světlinakmi, pasaže s kameny a skalkami a dobře průběžný les, takže nebylo obtížné postavit hezké tratě. V druhé etapě jsme zavítali do okolí nejvyšší hory Drahanské vysočiny Skalky s kótou 735 m. Skalek a kamenů na mapě však moc nebylo. Prostor se hodil na klasiku, a tak se tam běžela nejdelší etapa. Mapově obtížnější byly jen pasáže v hustníčcích, které vyplňovala někde nepřehledná síť melioraček. Poslední etapa nebyla na rovině, ale v mírném táhlém svahu. Převládal čistý les a delší postupy, až ke konci byla trať zpestřena pasáží se skalkami a kameny, doběh pak byl jako v první etapě na shromaždišti. V ženách byl v hlavní kategorii závod přehledný a pořadí na prvních třech místech se v etapách neměnilo. Vyhrála Zdenka Kozáková. V mužích to bylo dramatičtější. Vyhrál Roman Zbranek, který startoval těsně jako druhý a na trati doběhl polského Tomasze Jurzyka. V cíli pak vybojoval náskok 8 vteřin.

  • Vrcholem jarní domácí sezóny bylo Mistrovství ČR na krátké trati, které proběhlo 23. a 24.6. severně od Brna u Nedvědic. Běželo se za chladného počasí, ale bez deště. Na shromaždišti se hodila v neděli ráno i čepice, ale na běhání bylo příjemně. První den se běželo v nepříliš zajímavém terénu, který se na kratkou trať moc nehodil. Chyby se daly dělat jen nepozorností z nudy. Les byl mnohde s "kapustovým" podrostem, který v kamenitých pasážích ztěžoval běh a zakrýval kamenitou podložku. Pro většinu závodníků bylo tedy semifinále rutinní záležitostí, byť jako vždy nějací favorité pohořeli. V neděli již byl terén hodný krátké trati a stavba tratí mi připadala mnohem zajímavější a pestřejší a to i na mé veteránské béčkové trati. Nepříjemné kamenité pasáže nechyběly a rozhodovaly závod. Nejrychlejší byli v hlavních kategoriích a Mistry ČR se stali Jana Knapová a Miloš Nykodým. Mapař na mapě vyzkoušel z nového klíče ISOM 2017 alternativní značku 416 - Zřetelná hranice vegetace, když místo černých teček použil tmavozelené čárky. Mně čárky připadaly mnohem méně čitelné, díky tomu, že zelená byla na ofsetovém (dobrém) tisku rastrovaná. Řada závodníků si nevšimla, že tato značka byla na mapě, část, hlavně veteráni, konstatovala horší čitelnost a někteří považovali tmavozelené čárky za černé tečky, takže vlastně ani změnu nemohli postřehnout. Zřejmě se budeme setkávat s oběma variantami rozhraní, podle toho, zda bude důležitější znázornit kamenité nebo porostové pasáže. Na mapě smí být použita totiž jen jedna varianta symbolu.

  • Jarní sezóna v okolí Prahy skončila a tak v neděli 17.6. zamířili pražští závodníci na sever, kde proběhlo ještědské mistrovství v horolezeckém .-) orientačním běhu na klasické trati. Zavítali jsme do skalnatých oblastí na okraji Českosaského Švýcarska v okolí Srbské Kamenice. Za krásného počasí nás čekali velmi náročné tratě ve velmi kopcovitém terénu s prudkými svahy a také vysokými skálami. V orientačně náročném terénu stála každá chybka minuty. Kontroly nebyly ani fyzicky zadarmo, někteří veteráni kritizovali fyzickou dostupnost pro jejich věkovou kategorii a někteří zase vyběhli ze své mapy. Prostě závod na morálku a výdrž. V centru nás čekalo pěkné zázemí kempu, kde se podařilo uparkovat auta pro 800 závodníků a 1 autobus s izraelskou výpravou. Hlavní kategorie vyhráli Iva Rufferová a Baptiste Rollier.

  • V krásných lesích nad údolím řeky Střely se ve dnech 9. a 10.6. konal dvojzávod žebříčku B - Čechy - západ. Účast byla srovnatelná s pražskostředočeským žebříčkem minulý týden, což na západě Čech znamená velký závod. Prostor závodu byl z části nikdy nemapovaný, z velké části pak naposled mapovaný pro MS 1991. Nutno podotknout, že jeho delší uložení způsobilo to, že se od MS běhá v mnohem atraktivnější severní části tehdejší mapy, kde nejsou tak brutální kopce a terén je zpestřen kameny a skalkami. Tady bylo zpestření méně a bohužel dlouhé postupy na klasice neměly jinou variantu než prudký seběh k řece, běh po cestičkách podél řeky s případným broděním na druhý břeh a pak výběh nahoru. Já jsem zvolil obíhačku, ale nebyla vůbec výhodná, jen jsem to chtěl zvládnout na pohodu, což se díky obíhačce a vyhnutí 120 metrovému sešupu dolů podařilo. Ale stavba mohla obsahovat při lepším výběru kontrol volby, jak se s postupem podél řeky vypořádat. Nedělní krátká trať nebyla náročná, možná by vynecháním kopcovitých partií získala víc orientační náročnosti. Ale jako béčkový byl prostor i závod dostatečně atraktivní. Počasí bylo k závodu milosrdné, bouřky prostor obešly a první kapky spadly až na konci nedělního závodu. Zato bylo dusno a závodníci, no ti pomalejší .-) vlekli za sebou mračno much. Shromaždiště stíhalo napojit a nasytit účastníky i pořadatele. Sobotní klasiku vyhráli Monika Doležalová a Michal Horáček. Nedělní krátkou trať Ivana Fujáčková a Tomáš Rusý.
    Web závodu

  • V sobotu 2.6. skončila jarní část pražskostředočeských žebříčků závodem v okolí ondřejovské hvězdárny. Běželo se na nové mapě Cirkumzenitál v prostoru, kde jsem naposled mapoval v zimě 1986/87. Takže pro naprostou většinu závodníků to byl vlastně nový prostor. Běžela se krátká trať, kdy po startu naběhli závodníci do prostoru s náletovými hustníky na rovině. Pokračovalo se v jednodušší části, kde již nějaké vrstevnice byly a nejdelší tratě se podívaly do západní části prostoru, kde byly svahy s kameny a skalkami. Počasí závodu přálo, Ondřejovu se vyhly páteční bouřky a na závod bylo slunečno a občas zafoukal vítr, a tak nebylo ani moc vedro. Přijelo skoro 900 závodníků, protoa byl problém zaparkovat auta, když se v Ondřejově konaly i další akce. Právě kolize s jednou z nich si vyžádala přesunutí závodu oproti kalendáři z neděle na sobotu. Shromaždišti nevévodil postavený velký stan, ale obrovský radioteleskop, který se otáčel za sluncem. Závodnící a doprovod si mohli udělat exkurzi na toto zařízení, dálší exkurze byla na největší dalekohled v ČR a zajímavá byla jistě i procházka historickým areálem hvězdárny. Stihlo se vyhlášení dětských kategorií, ale i celého jarního žebříčku obou oblastí. Vlastní závod v hlavních kategorích vyhráli Petra Aschermannová a Vojtěch Kettner.

  • V neděli 13.5. pokračovaly žebříčkové závody Pražskostředočeské oblasti o pár kilometrů vedle než minulý týden v Brdech u Kytína. Slunečný den přilákal skoro tisícovku startujících. Od Kytína nejsou Brdy moc do kopce a také mapa měla přízmnačný název Na Rovinách, takže převýšení bylo malé. Kopce si užily jen delší kategorie, které také měly zvládnutější stavbu tratí. V lese převládal čistý rychlý les, občas s kamenitou podložkou, takže to bylo rychlé. Hlavní kategorie vyhráli Ivana Fujáčková a Boris Navrátil.
    Web závodu

  • O víkendu 5.-6.5. se v Brdech u Hostomic konal celostátní dvojzávod. Proti minulým letem přijela jen půlka českých béček, a kdo jezdil na áčka, tomu zase chyběla účast elity. Pořadatelé z Pragovky ale nakonec přivítali 1600 závodníků, a tak si na změnu systému nemohli stěžovat. Připravili pro nás hezké počasí, pěknou louku, trochu poddimenzované občerstvení s prodejem nápojů pro někoho až po závodě. Závody se uskutečnily v krásných hlubokých brdských lesích, ale podle mne mají Brdy i zajímavější partie. Tady to byl docela obyčejný jehličnatý les, kde byly mapově náročnější jen malé oblasti s jámami po těžbě a také pasáže s hustníky. Běžecky pak byly náročnější kamenité stráně a v některých oblastech podmáčený les s bažinkami. V rychlém lese běhali ti nejrychlejší pod 6 minut na kilometr. V mužích o víkendu kralovali Vojta Kettner a Radek Nožka, kteří se vystřídali na prvních dvou místech. Vojta Kettner vyhrál krátkou a Radek Nožka klasiku. V ženách si pro vítězství na krátké trati doběhly hned 2 závodnice Karolína Teplá a Kamila Gregorová. V neděli pak bednu obsadily ženy Žabovřesk, vyhrála Barbora Zháňalová.
    Web závodů

  • Co se stane, když se organizátorem účasti (není aktuálně žádná na pořadu dne, ale přece) dětí na Olympiádě dětí a mládeže stane úřad, si můžete přečíst v Usnesení Rady HMP č.962/2018. Zajímavé je odůvodnění: Účelem zpracování osobních údajů Subjektů údajů Zpracovatelem dle této smlouvy je umožnění účastníkům = Subjektům údajů účast na ODM. Děje se tak formou akreditace, neboli vložením údajů o účastnících do centrálního informačního systému ODM (dále jen CIS), jejich přiřazením ke sportu, disciplíně a závodu a ověřením způsobilosti pro účast na jednotlivém ročníku ODM. Vzato do důsledků, pomalu ani nebudete moci zpracovat jako pořadatel přihlášky na závody bez podělaných kalhot z jakéhosi strašáka zvaného džídípíár (GDPR). Budete muset respektovat právo závodníka na výmaz a to i z výsledků .-) - ano co když mu pojišťovna řekne, že už ho nepojistí, protože kontrolou výsledká v ORISu zjišťujě jeho podezřele se zhoršující kondici. Ale třeba něco vymyslíme, na zimních ligách a podobných závodech startujeme často pod nickem (přezdívkou), tak třeba tak. Jen ta soutěžní komise si pohrávala s tím, že zavede i do závodní registrace rodná čísla, teď už snad pochopí, že raději čím méně tím lépe. A nezapomeňte jako pořadatel nebo zpracovatel výsledky z internetu pro jistotu zavčas mazat :-(

  • Mariánské Lázně uspořádaly ve dnech 27.-29.4. tradiční Jarní trojúhelník Začalo se v pátek odpoledne sprintovou etapou v parku a přilehlém lese kousek od ploché dráhy. Neřešily se tentokrát rébusy v zástavbě, místo toho se řada závodníků nesrovnala s podrobným měřítkem v lese či parku, kde se ztrácely cenné vteřiny. V dalších dvou etapách u Jedlové nás čekal už lesní terén blízko Mariánek, kde jsme se proběhli už loni. Převažoval bílý les, který zas tak průchodný nebyl, protože v něm bylo dost klacků a bořivých bažinek. Počasí bylo převážně slunečné, jen v druhé etapě na mě spadlo pár kapek. Zato se na nás oba dva dny v lese valila mračna žlutého pylu a v cíli převažovala žlutá barva bot. Závody byly proti pražským žebříčkům komornější, ale na zdejší oblast je účast pod 500 závodníků slušná. V hlavních kategoriích vyhráli Bára Baldriánová a Michal Bořánek.
  • V neděli 22.4. se konaly v Chyňavě 2 závody. Dopoledne s menší účastí to byl sprint v areálu bývalých kasáren a v přilehlém lese.Díky tomu žebříčkový závod, kam dorazilo přes 800 závodníků, startoval až ve 14 hodin a někteří se dotali do lesa až v 17 hodin. Běželo se na mapě Pelechovka. Byl zmapován nový prostor s malým překryvem do starší mapy Žlábek. Převládal plochý terén, čistý les a tedy závod byl velmi rychlý a vítěz H21L se přiblížil rychlosti 5 minutám na kilometr. V plochém terénu vyčnívalo na mapě několik kopečků a podle jednoho byla pojmenována i mapa. Ty kopečky byly pokryté kameny a skalkami a kameny byly také rozesety v blízkém okolí kopečků na rovině. První půlka závodu byla vedená přes tento zajímavý terén, zbytek lesa byl orientačně méně náročný, ale hodně závodníků ulítavalo v plochém terénu díky nepřesnému azimutu. Krátkou trať vyhráli v hlavních kategoriích Ivana Fujáčková a Radek Nožka. Dopolední sprint Marie Pospíšilová a Michal Bořánek.

  • V sobotu 21.4. proběhlo Mistrovství Prahy a Středočeské oblasti na krátké trati. Běželo se na okraji města Slaný. Část mapy tvořily lesíky, ale těžiště závodu bylo při volbě postupů ke kontrolám v oplocených areálech (nemocnice, školy), kdy bylo nutné pozorně vyčíst průchody v plotech a naplánovat optimální postup. Počasí závodu přálo. Účast na sprintech bývá o něco nižší, než na lesních závodech, řada závodníků si na ně zajela do sousedních oblastí, nejvíce na SAXBO. Běželo proto jen necelých 700 závodníků. Hlavní kategorie vyhráli Silva Slavíková a Michal Bořánek.

  • V sobotu 14.4. se konal další závod pražskostředočeské oblasti v prostoru bývalé mapy Propast. Prostor mezi mapami Propast a Aldašín nyní nese název Liščí díry. Já si tento prostor pamatuji jako ošklivý svah plný zarostlých pasek, ale po víc jak 30 letech, byl na svahu les celkem přijatelný. Naše trať nebyla náročná, jen jsem v jednom místě narazil na cestě na polomy. Na nich jsem si při překonávání jednoho vysokého kmenu, který nešel podlézt, krásně protáhl záda a na zbytek závodu jsem z poklusu přešel do běhu .-) Počasí bylo slunečné. Účast na závodě se opět přiblížila tisícovce, a tak na shromaždišti bylo trochu těsněji. Závody v hlavních kategoriích vyhráli a mistry Prahy na krátké trati se stali Barbora Baldriánová a Radim Ondráček.

  • V neděli 8.4. pokračovaly pražskostředočeské žebříčky závody v Malíkovicích u Kladna. Běželo se na mapě Humniště, jejíž kvalitu jsme poznali už loni. Naštěstí letos to bylo přijatelněji postaveno a tak převažovaly pozitivní zážitky ze závodu. A protože les byl o malinko blíže k Praze než minulý týden, překročila účast už číslo 1000. Počasí nás zaskočilo, protože předpověď slibovala teplo, ale nakonec se na shromaždištzi snesla i čepice. Pořadatel ale zajistil i kryté shromaždiště a hospodu. Část lesa byla placatá a rychlá, část byla ve svazích, které na Kladensku a Slánsku končí často velmi strmým svahem až skálou. I tak byly časy poměrně rychlé. Hlavní kategorie vyhráli Barbora Baldriánová a Jakub Landovský.
    Web závodů

  • O víkendu 24.-25.3. měla Západočeská oblast v kalendáři 3 závody v Rakovníku a okolí. V sobotu jsme za pěkného počasí zahájily krátkou tratí na již dříve použité mapě Na Kokrdech. Placatý prostor zval více než 3 stovky závodníků k rychlému mapově nenáročnému proběhnutí. Hlavní kategorie vyhráli Katka Mullis a Tomáš Dlabaja. Odpoledne nás čekal sprint v centru Rakovníka. Závodu jsem se zúčastnil jen jako divák. Ale někteří přijeli právě až na odpolední závod. Na mapě byly 2 zajímavější oblasti a to sídliště a okolí náměstí, kde se dalo diskutovat nad některými postupy a také ztratit sekundy hledáním průchodů. Vyhrála Jitka Svobodová a v mužích opět Tomáš Dlabaja.
    V neděli dorazila i Pražská a Středočeská oblast (i když někdojiž závodil i v sobotu) a běžela se opět krátká trať. Účast se tak vyhoupla k tisícovce. Čekal nás zajímavý a nikdy pro orienťák nepoužitý prostor mapy Hlavačov. Kdo závodil v sobotu, šel v neděli ze stejného shromaždiště u Červeného Mlýna do úplně jiného lesa, kde ve svahu byl velmi členitý terén a malé lomy jako pozůstatky po těžbě. Les byl čistý, někde však byly i mírně zarostlejší části. Řada závodníků se tak po zimě seznámila se svou špatnou mapařskou kondicí, ale mapa byla dobrá a kdo pečlivě mapoval nemě důvod se ztratit. Nedělní závod vyhráli Barbora Vyhnálková a Radim Vondráček.

  • Jarní sezóna byla zahájena 17.3. tradičně ve skalách závodem Jarní skály, tradičně pod hradem Kost. Letos bylo přihlášeno skoro 1000 závodníků, ale mrazivé počasí a sníh řadu z nich odradilo. Nakonec byl mráz jen kolem 3 stupňů, příliš nefoukalo, takže to tak hrozné nebylo. Jen to někde v prudších svazích, kterým se ale v pískovci nevyhnete, klouzalo a později startující měli v lese výhybkářskou volbu postupů. Nejdelší tratě vyhráli Iva Rufferová a Wieland Kundisch.

  • Pražská zimní liga měla o víkendu 10.-11.3. dokonce dvoje proběhnutí. V sobotu to byla Praga magica v centru Prahy. Prostor byl tentokrát ze 3 stran omezen embargovanými prostory pro podzimní světový pohár. Nevybíhal se tedy Petřín, stále nedošlo na Vyšehrad a na severu se končilo v Letenských sadech a ne ve Stromovce. Po raním deštíku bylo ve městě příjemně. Některé závodníky zaskočily čerstvě rozkopaná ulička u Týna a jeden neotevřený průchod. Neotevřené/otevřené průchody prakticky zachytit nelze, protože se otvírají postupně a rozhodně si podle pravidelného otvírání nemůžete seřídít hodinky. Letos bylo na shromaždišti i bufetové zázemí. Po špatných zkušenostech z loňska, kdy selhala SI technika, se letos neponechalo nic náhodě a razilo se jako na klasickém orienťáku. Jen na kontrolách byly jen kleštičky a v cíli se kromě vyčtení čipu i odevzdala průkazka. Bonusem pak bylo průběžné vyvěšování časů. Dorazil i tradiční nejstarší účastník Ríša Samohýl, který tak zahájil běhání v kategorii H90 (na závodě ale věkové kategorie nejsou vypsané). Mezi víc jak 300 startujícími byla i řada cizinců např. z Angile, Pobaltí, Německa či USA.
  • V neděli 11.3. nás uvítalo nádherné jarní počasí a více jak 100 běžců se přijela proběhnout na Kozla tentokrát z Pyšel, kde Chlebák pořádal tradiční PZL Opět na Kozla Po roce a kousek jsme se vrátili na jižní stranu, která byla tentokrát přemapována. Část tvořila nová mapa Kamenice Gabrhele, nejdelší kategorie okusila retro mapu z dávných ročníků a nejbližší část u Pyšel byla vygenerovaná z laserových dat programem QGIS. Nebyl tedy použit ani OCAD ani OO Mapper! Trochu oříškem bylo poznat, kde končí klasická ob mapa a kde začíná ta vygenerovaná. Vrstevnice byly stejné, ale barva porostů se řídila něčím jiným než průběžností, k tomu musím dodat, že skenování bylo nalétáno před 6 lety. Kdo si toto uvědomil, neměl s mapou problém, protože kontroly nebyly obtížné. I tentokrát byla použita SI technika, i když jenom k vyčtení v cíli a tak mohlo dojít i k postupnému vyhlašování vítězů jednotlivých dělkových kategorií. A pochválit je nutné i zázemí s hospodou a jídlem.

  • Na česko-slovenském pomezí v Leskovém u Velkých Karlovic proběhl o víkendu 9.-11.2. Workshop o-kartografů na téma Příprava mapových podkladů. Navázal na úspěšný workshop před 3 roky. Od té doby se mnohé změnilo. Stále více mapařů pracuje v terénu s tabletem s GPSkou. A také se stále víc vyplatí příprava mapování do lesa doma, na rozdíl od dob, kdy se do lesa vyráželo s buzolou, tužkami a fólií na destičce s "bílým" papírem jako podklad .-) Poloha u hranic se Slovenskem přitáhla i kolegy ze Slovenska, kteří ale nechyběli ani na předchozích setkáních před 3 a 5 lety. Školilo se na nejnovějších softwarech OCAD 12 a OOmapper, k tomu na přípravu podkladů QGIS 2.18 a OLaser. Shodou okolností byla během semináře publikována nová verze OOmaperu 0.8.0 (školit jsem se ale na ní nestihli). Stačili jsme se podívat i do terénu. A to nejen na odpolední proběhnutí nebo lyžovačku, ale i na ukázku nalítávání leteckého snímkování pomocí dronů, kteří si někteří účastnící přivezli. Tomáš Leštínský nám předvedl nejen samotné nalétání prostoru, ale stručně nás i seznámil s možnostmi zpracování takto pořízených snímků a předvedl i zpracování nalétaných dat. Podmínky nebyly nejlepší, protože nesvítilo sluníčko a na korunách smrků byl sníh. Přesto vzniklý výsledek přidal vyhodnocení některých objektů oproti zveřejňovaným ortofotům na geoportále ĆÚZK či komerčních webech mapy.cz a Google maps. Při tom bylo poukázáno, že využití dronů zatím nebude reálné pro většinu mapových projektů. Jedná se o malou výkonnost dronu, který má jen omezenou kapacitu baterií a pro bezpečný návrat se nesmí ani vzdálit z přímé dohlednosti. Běžně dostupný není ani sw pro další zpracování s tím, že zpracování větších prostor by bylo časově značně náročné. Půjde tedy zatím spíše o doplňkovou možnost po některé prostory. Program byl nabitý a tak se v sobotu školilo i přes půlnoc do půl druhé v noci. Neopomněl se připomenout ani nový mapový klíč ISOM 2017, včetně možností, jak starší mapy převést do nového klíče. S novým klíčem přišla na pořad i problematika dodržování mapového klíče, kde nový klíč v OCADu obsahuje i tzv. minimální rozměry symbolů a OCAD umí vyhodnotit chyby v kresbě jako je podlimitní velikost symbolu a nedodržení odstupu symbolů stejné barvy. Krtek pak navázal tím, že světové závody budou automaticky (tedy softwarově!) kontrolovány na koreknost použitých symbolů a správnou generalizaci. Předpokládá se postupné rozšíření na nižší soutěže. Pro kresliče to tedy bude znamenat pouštět si nad svým finálním dílem kontrolu kresby a symbolů a pro mapaře v lese pak delší přemýšlení, co a jak do mapy nakreslit, aby mapa byla správně čitelná a generalizovaná.
  • Tradiční společné foto účastníků workshopu mělo tentokrát netradiční podobu. Ano ty tečky uporostřed snímku na parkovišti to jsme my.

    Úprava pořízených snímků, aby šly následně použít jako georeferncovaný podklad je však ještě dlouhá. Je to práce na několik hodin.

    Odkaz na fotky a videa nejen z nalítávání - https://photos.app.goo.gl/0tdvv0awEPLEw5IC3


  • 27.1. pokračovala Pražská zimní liga Tréninkem na Jasoně Drsoně. Sešli jsme se za deštivého počasí na severním konci Prahy, odkud se běželo i před dvěma roky. Terén tvoří hluboká údolí na břehu Vltavy. Delší kategorie pak řešily rébus, jak prokličkovat ke kontrolám přes rozsáhlé privátní prostory chatových osad a zahrádek. Kdo vběhl do privátu, byl potrestán vypuštěním psů. Cesty byly pěkně rozbahněné, protože po nich trénují místní koně. Lesa moc na mapě nebylo, a pokud byl, tak se jednalo často o zarostlé strmé stráně. Název tréninku rozhodně seděl. Účast přes 100 lidí byla vzhledem k polnímu shromaždišti na cestě tak akorát. Na nejdelší trati vítěz pobyl přes 130 minut.

  • Pražská zimní liga zahájila v novém roce v neděli 7.1. dalším lesním proběhnutím Nad údolím Kocáby, tentokrát na 24 let staré mapě Papoušek. Mapu jsem oprášil ze svého archivu, což vzhledem OCADovskému pravěku, kdy jsem ji kreslil, byla delší procedura, kdy soubor bylo nutné prohnat postupně několika verzemi OCAdu. Jako bonus byly na sever mapy, kam se mapaři před lety nechtělo, naroubovány vrstevnice, aby se závodníci cestou ze shromaždiště na mapu nenudili. A právě tato přimapovaná část, tedy údolí Kocáby, bylo místo, kde si závodníci hrábli na dno sil. Po startu byl totiž seběh kamenitou strání na lávku, kde byla kontrola, ale také kde pár závodníků uklouzlo. Pak následoval výběh do prudké stráně, kde se dalo ulehčit stoupání kluzkým potokem. Teprve potom jsme vběhli na starou mapu. A závod končil Nad údolím Kocáby, kde ze skalních vyhlídek bylo vidět pod námi shromaždiště, ale ještě mnohem níž Kocába. Seběh to byl opravdu výživný a pro následující závěrečné stoupání jsem si raději opět vybrakl rokli pro změnu s akáty. V údolí také bylo v jednom místě nakresleno varovní Pozor psi obkroužené starou značkou Nepřístupný ptrostor. Kdo na áčkové trati zvolil postup údolím narazil opravdu na psy a jeden závodník byl i pokousán. Ale pokud závodníci překonali nástrahy cesty mezi mapou a shromaždištěm, čekal je už rovinatější les. Trochu oříškem bylo vyčít ze staré mapy, kde jsem. Já narazil na postupu na prohlubeň uprostřed bílého lesa. Že bych ji nemapoval jsem vyloučil, ale v blízkosti byla jen jedna prohlubeň u cesty na pasece. Nebýt blízké bažinky, tak bych nevěřil, kde jsem. Tedy cesta, kterou jsem zkušeně trefil byla jiná cesta, co nebyla v mapě a cesta v mapě už neexistuje. Tak snad budou sedět alespoň vrstevnice a ty cesty co se zatím proměnily v asfaltky. Většina z nás se ale s rébusem pochopení staré mapy vyrovnala a dorazila do cíle. Přesto si to někteří v lese užili a časy vysoko nad 200 minut dosáhla spousta z 200 účastníků. Komu se les líbil, tak ho zklamu, protože se v nejbližší době mapování nechystá. Myslivci, co nás hostili v bufetu na hřišti nám k tomu sdělili, že prostor má být oplocen a má tam být obora. Tak snad se tam ještě proběhnem. Příští týden si v Kralupech lesa moc neužijeme. Ale o to víc se můžeme těšit na konec měsíce na trénink na Jasoně Drsoně, kde nějaký les je, a hlavně na kamenité a skalnaté stráně, doplněné místy nepropustným křovím, kde se může orienťák zocelit na letní závody.

  • V sobotu 9.12. pokračovala Pražská zimní liga atraktivním proběhnutím Tour de Prague na megamapě Šárky - Megašárka. Les to byl pro mě víc než známý, protože jsem v něm před mnoha desítkami let skoro denně kroutil kilometry, ale i teď do něj často zavítám a také jsem většinu lesního prostoru sám mapoval. Lesní část mapy na západním konci byla mapovaná pro žebříčky, ale čím více na východ tím více byla promapovaná s menšími detaily s určením na zimní ligy. PZL jsem ze stejného shromaždiště pořádal v roce 2013. Mrazák při svém putování Tour de Prague, které začal před lety na jihu Prahy, rutině pospojuje různé podklady dostupných o-map zamýšleného prostoru. Tam kde ob mapa chyběla, byly podklady jen z normální mapy od mapy.cz překlopené do orienťáckého klíče. Mapa je pak žádaným suvenýrem a hodí se pro naplánování různých variant pro spestření dálkového běhání po Praze. Účást byla opět hojná, přes 200 běžců. Počasí slunečné a teploty kolem nuly. Kontrol nebylo na tratích moc, ale postupy bylo občas dobré rozmyslet, i když kopce se vynechat nedaly. Uctihodná byla délka nejdelší kategorie 15 kilometrů, nejkratší trať pak měla jen něco přes 3 kilometry. Zimní liga pokračuje dalším nočákem ve středu v Malé Chuchli.

  • Po sobotní přípravě v Luhačovicích, kdy jsem se proběhl za mrazu 8 stupňů pod nulou po zasněženém lese (10cm), jsem se v neděli 3.12. vydal na první závod zimní ligy ke Kavkovým do Malých Přílep nazvaný Cesta do Pekel. Čekal nás opět neoběhaný les a byl přidán další kousek prostoru, kde mapa ob nikdy nebyla. Na tom novém konci to bylo kopcovatější a v listnatém lese mimo cesty, takže i fyzicky náročné. Počasí nebylo úplně zimní, i když teploty byly jen kolem nuly. Občas vykouklo sluníčko a občas byla pěkná vyhlídka na okolní kopečky. Už na trati nás čekal dobře zásobený bufet a v cílové hasičárně si každý mohl něco drobného koupit. Už zítra se běží další zimní liga ve Hvězdě a pozítří v Krčáku, oboje ve všední a tedy noční. V sobotu pak královské proběhnutí po Mrazákově velkomapě Tour de prague. Tentokrát bude oběhány příkré stráně v celém Šáreckém údolí a okolí.
  • Tak nám v sobotu po obědě spadla lávka v Tróji. Tam, kde letos přibyl kus ob-mapy od Jaromíra, na Císařském ostrově, kde ještě ob-mapa nikdy nebyla. Trojský závod se konal na konci května jako Pražský pohár žactva. Stavitel tratí odmítl vést tratě na ostrov, protože se obával, že by lávka mohla pod závodníky spadnout. Město bylo jiného názoru, a tak až do soboty tam mohli Pražané chodit. Lávka, která se sesunula jak domeček z karet, byla hojně probíhána orienťáky, kterým byla Stromovka malá nebo se naopak běželi z opačné strany proběhnout do Stromovky. Lávka byla pověstná houpáním, takže slabší povahy přecházeli do chůze. Teď už se na lávce nikdy nepohoupáme.

  • Již tradičně po skončení sezóny se konalo školení začínajících kartografů na Zderazi. Tentokrát to vyšlo na prodloužený víkend 17.-19.11.2017. Jako obvykle byla přednášecí místnost zaplněna účastníky, takže bylo těžké se někam upíchnout s vlastní technikou. Co bylo letos nového, bylo to, že nosným a tedy školeným programem pro kreslení už nebyl OCAD, ale OpenOrienteering mapper. Důvodů bylo hned několik. Jednak je všem dostupný, jednak je ho možné na rozdíl od OCADu možné použít do většího počtu mobilní techniky, se kterou většina účastníků vyrážela do terénu. Některé nově implementované vlastnosti už vlastně předehnaly OCAD. Bude tedy zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet další vývoj na poli softwaru pro tvrobu map. Počasí bylo sice podzimní, ale nepršelo, nesněžilo a v neděli vysvitlo i sluníčko, a tak všichni odevzdali svá dílka v žádoucí kvalitě. Používal a školil již nový klíč ISOM 2017. Konalo se i tradiční zasedání mapové rady a krajských kartografů. Bylo konstatováno, že jsou jisté problémy s evidencí map, kdy se některé mapy neevidují a dále, že jsou nějaké problémy s evidencí na mapovém portálu. Pro kartografy je tu zajímavá informace, že se v zimě buď v půlce ledna nebo na začátku února uskuteční po letech opět seminář na téma příprava digitálních podkladů pro mapování, pravděpodobně stejně jako minule v Kunčicích u Starého Města pod Sněžníkem.

  • V pátek 10.11. se běžely tradiční noční štafety Hulk Cup v Motole pod Bílou horou. Tentokrát to bylo pro mne blízko a tak v trochu domácím prostředí, protože ze stejného místa jsem pořádal před 2 roky lahváč a na mapu občas zavítal i potom. Proto mě "les" nepřekvapil. Mimo cesty tu moc raději neběhám a nosné části závodu s nakroucenou motokrosovou bahnitou stopou mezi křovinatými hustníky jsem se vyhýbal úplně. Počasí překvapilo, po deštivém dni nakonec nepršelo ani nebyla velká zima, jako některé roky. Vítězem mužských štafet se stala Pragovka, která na bednu nikoho dalšího nepustila. V ženách ale na Pragovku zbylo až třetí místo, když první dvě místa vybojovala Kotlářka. Ta ale neměla kvalitní muže a tak celkové vítězství získala Pragovka. Web závodu
    Na webu je tabulka vítězů, kde ale chybí vyplnění prvních 7 ročníků, kdy putovní pohár neputoval, protože pořád ležel na Stavárně, která vždy obhájila. Až konečně měl začít na 8. ročníku putovat, už se nenašel.

  • Pozdní závěr pražskostředočeské sezóny proběhl v neděli 5.11. za podzimního počasí ve Velké Černoci na Rakovnicku na mapě Liščí rokle. Přivítal nás příjemný les s nevelkým převýšením a dobrou průběžností. Na svazích se našly údolíčka, rýhy a poměrně přehledně uspořádané porosty. Tratě byly zajímavě postavené (až na podivné překřížení v hlavních kategoriích HD21L), nebylo to těžké, ale dalo se to zvorat. Ač se dalo běžet ještě v krátkých rukávech a zima mi v lese nebyla, tak na shromaždišti už to tak příjemně nebylo a závodníci rychle odjížděli domů. Běžela se jen krátká, takže to nebylo dlouhé proběhnutí. Hlavní kategorie vyhráli Ivana Fujáčková a Jan Flašar.

  • Po měsíční pauze v závodění, díky děravému pražskostředočeskému kalendáři, jsem se konečně dostal na podzimní žebříčky. První žebříček na Jílovišti 30.9. jsem totiž pořádal jako stavitel tratí. A další den byl hovínkáč, tedy sprint mezi paneláky, a to já nemusím a odjel na dovolenou. Tedy až 21. a 22.10. jsem zahájil podzimní závodění dvojzávodem, který pořádala Kamenice. Původně měl být sobotní závod v režii Pragovy jinde. Shromaždiště bylo na louce, ale za mokrého počasí, zvláště v neděli, se zvládlo parkování i pobyt ma shromaždišti, kde nás čekaly sladké i slané pochoutky a první den i pivo z lodi na Vltavě. Na závod přijela v sobotu rovná tisícovka závodníků, druhý den za mokřejšího počasí to bylo o něco méně. Čekaly nás docela krátké tratě a kromě deště v lese občas i to sluníčko. V sobotu to bylo na již známé mapě Valnovka, kde je prostor sice malý, ale díky jemnější členitosti a rozesetým kamenům, docela zajímavý. Naše trať až tak zajímavá nebyla, ale to bylo asi tím, že na 2.5 km bylo naseto 16 kontrol a to je opravdu moc. V neděli nás čekal neoběhaný prostor na mapě Gabrhele, který byl naposled mapován v ropce 1980 s dotiskem ještě také o 2 roky později (Kozel 2). Ale úplně neznámý prostor to pro mne nebyl. Jednak jsem tu před více jak 33 lety vyhrál H21 na žebříčku a jednak se tu loni v prosinci běžela na té prastaré mapě zimní liga. Prostor už není tak členitý, ale o to více kopcovatý. Kameny, ale i hlubší lomy tam nechyběly, a byl tam opět smrkový a bukový les, tedy to zase nebylo charakterem odlišné od soboty. Delší postupy v neděli už udělali naší trať méně nudnou. V těch hlavních kategoriích se ale stavba povedla mnohem lépe. V sobotu vyhráli Dominika Plochová a stejně jako na Jíloviši v mužích zvítězil Jan Procházka - Bet. V neděli zvítězili Katka Mullis a Jan Mrázek, kterého mimo soutěž porazil stavitel tratí Vojta Kettner skoro 4 minuty - zajímavý test znalosti své trati.-)
    Web závodů

  • Nejcennější domácí tituly pro rok 2017 získali Vendula Horčičková a Miloš Nykodým, kteří zvítězili na Mistrovství ČR na klasické trati. Běželo se za uplakaného počasí na úpatí Jizerských hor u Raspenavy, kde ve vyšších partiích prostoru byl kamenitý terén se skalkami. Převažoval les s tvrdší podložkou, ale nepřijemné byly pasáže s hustníčky, podmáčené bažinky a také podmáčené některé cesty. Naše veteránská kategorie měla v semifinále nenáročný běžák. Ale druhý den jsme se pak v třetině trati dostali do zajímavějších partií, kde byly i nějaké volby postupů. Čekal jsem ale náročnější terén Jizerských hor, jako na ŽB Čechy v roce 2014, a obával se náročného terénu, kamenů a kopců. Nakonec to bylo pro mou trať méně náročné a nevadil ani déšť a chladnější počasí. Chladno a déšť naopak vadilo na shormaždišti, kde pro nás bylo připraveno dobré zázemí, ale většina závodníků zalezla do stanů. Přitom jsme na závodech mohli potkat po letech některé legendy, které v témže prostoru bojovali o tituly před 30 lety.
    Web závodu

  • O víkendu 9. a 10.9. proběhl v Píseckých horách poslední béčkový víkend ŽB-Čechy s účastí přes 1000 závodníků. Příští rok už se béčkaři na tak velké akci nesejdou, protože B-závody se rozdělí na 2 oblasti, aby se omezila účast. Závody to byly vydařené, počasí běžecké, v neděli déšť ustal před závody. V lese nebyla nuda, na klasice v běžecky příjemném lese bylo na postupech co řešit a současně si dávat pozor, zda jsem se v pestrém terénu plném hustníčků, skalek a kamenů nespletl a neběžím jinam. Na krátké trati jsem vlastně nesundal lupu s mapy (díky šeru ve světlých hustníčkách byla potřeba), protože jsem pro jistotu každou chvíli kontroloval mapu, zda běžím kam chci. Nebylo moc úseků, kde bych mohl jen bezstarostně běžet. Jak jsem po sobotě odhadoval, tratě byly natočené kolem hlavního kopce, který byl posetý kameny, které po oba dny na naší trati tvořily nejčastější objekty pro kontroly. Na česká béčka zavítali i závodníci z Brna a ženy Žabovřesk obsadily po oba dny všechny stupně vítezů v D21A. V sobotu byla nejlepší Magdalena Tužilová, v neděli si prohodila místo s Janou Hlavovou. V mužích ale jen v sobotu dosáhli na všechny stupně závodníci Pragy Praha. Oba dny vyhrál Jan Šedivý.
    Web závodu

  • Na úplný závěr prázdnin jsem zavítal letos již potřetí do atraktivních západních Čech na třídenní závody West Cup. Čekal nás klasický západočeský terén s borůvčím, náletovým podrostem, klacky a kameny, nechyběly ani bažinky. Kopce nebyly extrémní, ale také se našly. Před závodem několik dní v lese pršelo, vydatně pršelo i v den závodu, a to ještě hodinu dvě před prvními starty. Pak už ale během závodů spadlo jen pár kapek a bylo chladněji. Ale na chladnější počasí jsme na West cupu zvyklí. Díky počasí byl les plný různý hub, a tak houby všech možných druhů tvořily zajímavou kulisu při závodě. Na první etapu připravili pořadatelé krátkou trať, kde se nedalo moc obíhat. A tak jsme si užili běh v borůvčí a hledání zašitých kontrol, kdy se navíc stavitel nevyhýbal méně srozumitelným místům na mapě. Druhá etapa, klasika, se mi stavbou líbila více, volba postupů umožňovala se vyhnout zarostlejším pasážím, kde kromě borůvčí byly i oblasti s hustým náletem, které mapař zachytil podivnou nelogickou značkou a to plochou vyplněnou světle zelenými tečkami - není ani v ISOM2010 ani v ISOM2017 a byla navíc málo čitelná. Po druhé etapě se odvážlivci vydali do lesa v noci, kde to bylo v borůvčí hodně náročné jak na běh tak na dohledávky. Nočák vyhrál Michal Horáček, ale zajímavé je i třetí místo lyžaře Lukáše Bauera. Poslední etapa byla s volným pořadím, ale naše kategorie měla dost jednoznačnou volbu a dost podobné postupy jako minulý den. Na závěrečné vyhlášení už vysvitlo sluníčko. Závody vyhráli v hlavních kategoriích v ženách s obrovským náskokem Lenka Mechlová a mužích se slušným náskokem Michal Horáček.

  • Tak tomu říkám trénink na orienťácký duatlon.
    Celá mapa


  • Ve dnech 6.-9.7. jsem zavítal na Slovensko, kde se konaly na úpatí Tater 4 denní závody Tatra - orienteering. Závody to byly tak trochu české, protože většina závodníku včetně těch na bedně byla z Česka, stejně jako část pomáhajících pořadatelů. Ružomberský klub sliboval nevšední závodní zážitky, a kdo za nimi přijel, nelitoval. Ale bylo nutné se vyrovnat s drsnějším lesem plným záludných bažin a nepřehledných porostů, dámy pak musely překonat strach z medvědů a oříškem byla i negeneralizovaná mapa v měřítku 1:7500, kde se však nepodařilo zachytit všechny porostové tvary. To by bylo nad síly i těch nejzkušenějších českých mapařů. Já jsem si s mapou celkem rozumněl, ale přece jen některé kontroly byly v diskutabilních místech a trochu na náhodu. První etapa proběhla za příjemného počasí v mírně nakloněném lese, kde se dalo ztratit u kontrol, které byly dál od cest a bylo nutné držet směr, odhadnout vzdálenost a dočíst se k nim. Drsnější byla druhá etapa, kdy se přesně v čase 00 spustil lijavec a dotvořil tak náročnost etapy, kde se už běhalo v náročném podmáčeném terénu ve svahu s popadanými stromy. Tam jsem mapu vlastně vůbec nečetl a běžel tam kam nohy dovolily přes bludiště popadaných kmenů a bažin po kolena se snahou držet směr a povědomí jak jsem daleko. Nakonec jsem se objevil u své kontroly, ale tvary porostů mi neseděly, a tak jsem udělal průzkumnou kličku. Chtěl jsem si rozbalit mapu, ale za přehybem už mapa končila. A tak se jen se zasmál davům běhajícím mimo mapu a už s jistotou seběhl ke své kontrole. Nutno ale podotknout, že některé tratě měly v těchto místech kontrolu až na samém okraji mapy, kde už část kolečka byla mimo zmapovaný prostor. Zbytek etapy byl v placaté části, kde se podmáčený les plný bažin střídal s otevřeným povrchem. Třetí etapa byl největší zážitek, včetně toho, že část závodníků se potkala s medvědy. Počasí nezlobilo, ale převážná část mapy tvořila bažina na rovině, kde jen málokdo udržel kontakt s mapou. Občas se vyplatilo nabíhat oklikou přes nepodmáčené zarostlé louky. Poslední etapa pak byl odpočinkový běžák, z půlky na loukách a z půlky v bílém lese, kde bylo i dost cest. Přesto se i tam našla pěkná místa, kde bylo nutné dát pozor na mapu. Tato etapa byla příjemným zakončením náročných čtyřdenních závodů. Web závodu

  • České akademické hry 2017 hostila letos pražská Zemědělská univerzita za spolupráce s ČVUT. A nechyběl ani orientační běh, který měl na programu 2 disciplíny a to sprint a krátkou trať. Pro sprint se nabízelo využít přímo areál univerzitního městečka v Suchdole, kde vytvořili mapu v roce 2012 Tomáš Dlabaja a Alena Neradová. Já k tomu ještě přidal vesnickou zástavbu v Lysolajích, tedy v údolí pod univerzitou. Nedostalo se již na zajímavě členitý sad v údolí Housle, kde v tomto ročním období je vysoká tráva. Ale v Lysolajích to bylo atraktivní, kde kromě úzkých uliček byly i udržované parčíky. V Lysolajích působí sochaři, a tak bylo všude plno sochařských výtvorů, které ale díky jejich nedávnému workshopu nebyly všechny v mapě, protože na pár místech přibyly teprve minulý týden. Po úvodní pasáži v Lysolajích vystoupali závodnící delším přeběhem do univerzitního městečka, kde se odehrála závěrečná část sprintu s doběhem do "tělovýchovné" části areálu. Při sprintu bylo vedro, část závodníků díky indispozici po pardubických závodech nenastoupila. Naštěstí, nevelký pořadatelský kolektiv to zasáhlo jen částečně a o den dříve. Já v neděli v cíli naštěstí vodu vynechal a šel rovnou na pivo. Úterní sprint nakonec vyhráli Denisa Kosová a Daniel Hájek. Obsazený byl i veřejný závod, který startoval bezprostředně po odstartování akademiků na téže trati. Jan Mrázek zaostal jen o 11 sekund za akademickým vítězem a Kamila Gregorová dokonce nejlepší akademičku porazila. Ve středu se závodníci přemístili na druhý konec Suchdola do areálu dělnické ubytovny Palpost, kde se na mapě Vrabec běžela krátká trať. Prostor závodu byl z poloviny nový, protože mapa tam byla naposled z roku 1988. Teplota proti včerejšku byla malinko nižší, ale o to náročnější byly tratě, když ta mužská měla na 5,7 km 330 metrů převýšení. Hodně kontrol bylo v prudkých skalnatých svazích, na začátku se našla i rychlejší pasáž, když se párkrát přebíhala náhorní plošina. Pak ale následoval přeběh skalnatým otevřeným terénem, kde bylo saharské teplo. A konec byl opět skalní, kde pod Kozími hřbety bylo spousta kontrol na kamenech, když nakonec se vybíhalo i na hřeben, kde už to bylo kousek do cíle. Vyhrál opět Daniel Hájek, v ženách pak Vendula Horčičková. Po oba dny museli mít závodníci trpělivost s mírně opožděnými starty. Ale ve všední den jsme měli pořadatelský tým opravdu minimální, mimo počtáře výsledků muselo vše "v lese" stihnout 5 lidí a to se nějaká pětiminutovka zpoždění proti napjatému scénáři vždycky najde.
    Mapa sprint H21 Mapa sprint D21 Mapa krátká H21 Mapa krátká D21

  • O víkendu 17.-18.6. proběhl dvojzávod českých béček nedaleko Přelouče ve výběžku Železných hor. Kopce a hory tam ale moc nebyly. V sobotu na klasice se běžel velmi rychlý a mapově nudný závod na téměř bílé mapě na placce. Jen ty azimuty se musely hlídat, ale v přehledném lese to nebylo těžké i bez koukání na buzolu. V neděli se našlo pár oblastí ve svahu, kde se muselo mapovat. Mně se to ani tam těžké nezdálo. Ale soupeři, co mi to běžecky dávali, si tam na několika kontrolách na mne počkali a dokonce to hlásili dopředu, že je tam znovu doběhnu, když mně předbíhali na placce už po pár kontrolách. I v oblasti před cílem se v mírně členitějším terénu dalo ztratit a například hlavní kategorie žen a možná i mužů, kde se bojovalo opravdu o sekundy, se rozhodla právě tam. Počasí bylo na běhání příjemné a béčka jsou považovány za závody na pohodu, takže víkend lze hodnotit jako příjemné proběhnutí a zazávodění. V hlavních kategorii žen vyhrála v sobotu na klasice Daniela Čepová, v neděli na krátké Petra Aschermannová, v mužích oba dny František Kolovský.
    Web závodu

  • Pro zajímavost ještě z Řitky: Srovnání mapování téhož v roce 2010 a 2017 již s podklady DMR5G. Co je srozumitelnější?
    A ještě mapa z roku 1990, kresleno ještě tuší.


  • V atraktivním terénu u Lipnice nad Sázavou se konalo ve dnech 10.-11.6. Mistrovství ČR na krátké trati. Mnozí veteráni závody v tomto lese pamatují, ale pro mladší generaci to je nepoznaný terén, kde se dalo bloudit v kamenných pasážích s lomy nebo v nezřetelně ohraničených porostech s bažinami a kameny. Závod bude mít zřejmě letošní rekordní účast, kdy o stovku překonal poslední "velká" áčka minulý týden u Prahy. Myslím, že na závodech vše klapalo, snad jen občerstvení mohlo být lépe dimenzované na počet účastníků. První den se běželo v trochu rychlejší a lehčí čáati, ale i tak se přicházelo o postupy do finále díky mapovým chybám. Záludná byla sběrka, kde na postupu byl v mapě nezakreslený "kamionový hustník", kde se připravovala na finálový přenos Česká televize. Neděle zavedla závodníky startující ze startu 1 do kamenité části, ti ze startu 2 si spíše užívali zelené části mapy, což úplně na middlu nemiluji. Ale mapově to tentokrát klapalo, s mapou jsem si tam rozumněl. Jen snad některé plošky zelené byly čitelné jen s lupou a podle mne by se daly v mapě vynechat. Ti co usilovali vítězství v áčkovém finále, se museli soustředit na mapu po celý závod, kdy se dali udělat desetisekundové chyby, které ale v součtu, pokud jich bylo víc, znamenaly vyřazení z bojů o medaile. Mistrovské tituly si odvezli Vendula Horčičkoví a Miloš Nykodým.
    Web závodu

  • O víkendu 3.-4.6. se konaly v Řitce asi poslední "velké" celostátní žebříčky, kdy se sešli áčkaři a béčkaři Čechy. Od příštího roku se Čechy na soutěže rozdělí a tedy áčka budou jen s jednou částí. Závody proběhly na mapě Hvíždinec, tentokrát pojmenované jako mapa z roku 1990 - Červená hlína. Většina prostoru byla mapovaná nedávno pro poslední mistrovství na dlouhé trati před 7 lety. Na východním okraji prostoru a v pásu severně od Řitky se ale mapovalo naposled v roce 1990. V sobotu při krátké trati se teploty přibližovaly ke třicítce. Ale to asi na krátké tolik nevadilo, závodníci měli spíše problémy s mapou, kdy řada z nich neprošla čistě hustníkovými pasážemi, nebo netrefila přesně kontroly v oblasti bývalých lomů. Neděle byla za chladnějčího počasí, kdy jak první tak i poslední závodníky stihl alespoň po část závodu poměrně silný déšť. Ale sprchování na trati při běhání v kopcích nebylo nepříjemné. Sobotní krátkou trať vyhráli v hlavní kategorii Lenka Mechlová a Adam Hájek, nedělní klasiku Kamila Gregorová a Baptiste Rollier.

  • V sobotu 27.5. proběhlo Mistrovství pražské a středočeské oblasti na klasice poblíž Dobříše na mapě Kazatelna. Vrch Kazatelna jsem mapoval před více jak čvrtstoletím a pamatuji si ho jako kopec, kde je jen čistý les. Nějak tak je to i dnes. A tak nás čekal závod v bílém lese a většinou z dálky viditelné kontroly. Tratě nebyly cestovky, a bylo i nutné vymyslet, jak oběhnout protáhlý kopec uprostřed prostoru. Hlavní tratě vyhráli Petra Aschermannová a "přespolní" Jakub Glonek. Web závodu
  • V neděli 28.5. vyjeli pražští a středočeští orienťáci kousek za Kladno, kde se běželo na mapě Svídná. Mapa slibovala bílý les, ale mnohde to byly regulérní hustníky, když navíc na mapě od mladých mapařů nebylo jednoduché rozpoznat, který je který. Stejně jako v sobotu převládalo slunečné počasí, ale teplota zase o něco stoupla. Takže i když to byla krátká trať, bylo to spolu s mapou o morálce donutit se běžet a mapovat. Hlavní kategorie vyhráli Martina Matějů a opět "přespolní" Martin Smelík. Web závodu

  • 20.-21.5. se konaly celostátní štafety a sprint kdesi za horami, kam se dokonce z Prahy a okolí nejlépe dojelo polskou zemí. Praha ale v kalendáři nic dalšího neměla, a tak několik pražských a středočeských orienťáků vyrazilo již podruhé tento měsíc do oblasti západočeských lázní. Tentokrát nás hostily Karlovy Vary a terén poblíž letiště. Byly to příjemné komorní závody, s příjemným počasím bez horka a deště. V lese to nebylo těžké, ale docela pestré. Našla se rovina i kopce, čistý les i hustníčky a také občas nějaké bažinky a kameny či skalky. Zázemí bylo také vydařené pod střechou s občerstvením a taoletami s možností mytí. První den byla na pořadu klasika a také seznámení s mapou. Tam nás nachytala klasifikace prostů, kdy i žluté plochy, byť zeleně vytečkované, byly ve skutečnosti hustníkem. Někde také nebyly úplně ideálně zakreslené tvary pasek a hustníčků. To jsem ale vstřebal během postupu na jednu z kontrol, a pak už si s mapou rozumněl a to i v neděli na krátké trati, postavené převážně ve stejném prostoru. Krátkou trať vyhráli v hlavních kategoriích Věra Chvalová a Tomáš Kamaryt. Nedělní krátkou Kateřina Mullis a Michal Uhlík.

  • O víkendu 13.-14.5. proběhl první dvojzávod žebříčku B-Čechy v krásném prostředí v Podještědí. Sobotní klasika zahájila předstartovní silnou přeháňkou a vypadalo to, že se naplní předpověď a závod proprší. Ale další přeháňky se shromaždišti i lesu již vyhnuly. Problém byl jen se sobotním výjezdem aut z louky, kdy pořadatele zaskočilo blátíčko. V neděli už byli vybaveni i na to. Les pro klasiku nebyl náročný, naše veteránská trať měla opět několik zbytečných cestovek bez volby. Takže to bylo občas až nudné proběhnutí, když někde běh stěžovalo borůvčí nebo kopeček. Zato nedělní krátká trať patřila určitě k zážitkovým závodům. Veškeré stoupání bylo na začátku tratí, kdy jsme se dostali až na skalnatý hřbítek, kde se rozhodoval závod. Pak byl již jen seběh dolů, pokud ale některé delší tratě ještě neměly smyčku. Alespoň v začátku seběhu bylo nutné pozorně číst mapu a lovit kontroly v méně prostupném lese. Až úplný konec byl stejně jako den předtím v letecké části lesa. Klasickou trať vyhráli v nejdelší A kategorii Lenka Mechlová a Pavel Hradec, krátkou Martina Zvěřinová a Marek Prášil. Web závodu

  • V pondělí 8.5. pokračoval Pražský a Středočeský žebříček první klasikou na mapě Skalka. Běželo se na Brdech, kde se využil prostor posledního mistrovství na dlouhé trati 2010. Počasí se příliš nevyvedlo, protože celou dobu, co jsem byl v lese pršelo nebo alespoň kapalo. Některé tratě včetně mé se nepodařilo postavit bez cestových a asfaltových běhů, ale ty nejdelší tratě mužů a žen na tom byly lépe. Ale i v dešti jsme se krásně proběhli. Hlavní kategorie HD21 vyhrávali tentokrát veteráni, nejlepší byli Kamila Gregorová a Tomáš Fibír. Web závodu

  • Ve dnech 29.4.-1.5. proběhly tradiční vícedenní závody Jarní trojúhelník v okolí Mariánských Lázní. Začalo se dopoledním sprintem v okolí ploché dráhy a školy, kde se spává. Bylo to docela zajímavé, až na dlouhý přeběh dlouhé ploché dráhy, kvůli kterému se mi hodily i boty se špuntíky. Odpoledne už to bylo na krátké trati náročnější. V lese sice nebylo moc velké převýšení, ale zápaodočeský terén je i v bílém lese náročný a tady se občas objevily pasáže se zelenou a bažinkami. Mapa nebyla špatná, ale občas se muselo trochu domyslet, kde dohledat kontrolu. V neděli byla už jen jedna etapa v jiné části lesa a opět kus mapy byl v zeleném a bažinatém lese. A protože šlo o klasiku, i veteráni dostali stejně jako na poslední etapu mapu patnáctku. Závěrečná etapa se běžela jako hendykep. Konečně se oteplilo, mapa dokonalá z nedávných áček a tak byla radost hledat roztroušené malé kameny (nic jiného jsme vlastně na trati neměli) ve stráni a na hřebeni kopce. Zatímco v ženské kategorii kralovala Kamila Gregorová, v mužské kategorii se o pořadí rozhodovalo skoro do posledních metrů. Vítězství si odnesl dorostenec Michal Bořánek startující o víc jak dvě minuty druhý, když ho na trati dotáhl ze 4. pozice o 4 minuty VoiToi. Na atletický finiš ale Voitoi neměl.

  • Další závod Pražského a Středočeského žebříčku se konal 22.4. u Týnce nad Sázavou. Prostor závodu byl mapován naposled před 30 lety, a tak si většina závodníků nepříjemný prostor nepamatuje. A prostor nezklamal. Bylo nevlídné studené počasí s deštěm, naštěstí bylo možné se na shromaždišti schovat do školní tělocvičny. Na nevlídnou zimu navázal v závodě v jeho úvodu nepříjemný traverz v rýhách, kde to na bahýnku pěkně klouzalo. Stavitelé tratí se inspirovali v Bulharsku, kde se školí, že správný middle má všechny kontroly schované v zeleném. Naštěstí pichlavých porostů tam moc nebylo, zřejmě i proto, že teprve začíná jaro. A tak z toho byl krásný závod na morálku, kdy dost lidí po nějakých chybkách a bojem s přírodou se rozhodlo závod nedokončit. Vyhráli ti odolní, v hlavních kategoriích mladí závodníci z Kamenice Kristýna Hlubučková a Vojtěch Kettner. Pořadatelé bojovali s technikou, když zřejmě jejich o-sofware si nerozumněl s firmwarem v krabičkách a nevyčítal korektně mezičasy u čipů SI6. Nakonec budou výsledky dokompletovány vyčtením krabiček všech kontrol.

  • Druhý dubnový víkend měla Praha v kalendáři jen jeden závod. Byla to zkrácená trať na starší mapě Hartošice nedaleko dálnice u Sázavy. Počasí bylo chladnější, ale proběhnutí v mapově jednoduchém lese bylo příjemné, kopce přiměřené. V hlavních kategoriích vyhráli Iveta Šístková a Jakub Makovský.

  • Až první dubnový víkend ukončila Praha sezónu zimních lig a začala jarní závodní sezóna. A to hned třemi závody. V pátek, tedy ještě v březnu, se běžel nočák v oběhaném Krčáku, tedy to byl spíše trénink než závod. Běželo se na mapě z roku 2015, délky tratí klasické. Přeborníky se staly Simona Karochová a Jan Mrázek. V neděli se vyjelo na okraj Prahy, kde se závodilo v nevelkém lese Juliána na zkrácené trati. Pořadatelé tentokrát použily opačnou půlku lesa než minule, kterou mapoval Petr Uher. Chyběla tam tedy rovina, zato bylo více pichlavého podrostu. Za velmi teplého počasí vyhráli v hlavních kategoriích Vladěna Hrstková a Ondřej Kazda. V neděli jsme sice vyrazily do CHKO Kokořínsko, jenže nikoliv do skal, ale na městský sprint do Mšena. Ten alespoň v naší kategorii nebyl příliš nápaditě postavený, ale jinak bylo pěkné počasí a hlavní kategorie přilákaly řadu kvalitních o-běžců. Přeborníkem se stal Jan Procházka - Bet. V ženách zvítězila Klára Procházková z Pardubic.

  • V pražské oblasti se zatím nezávodí a tak v neděli 19.3. pokračovala Pražská zimní liga závodem Velká cena Líšné. Účast byla skromnější, nepřesáhla sto účastníků. Tratě byly dlouhé, nejdelší měřila přes 21 kilometrů. Dostali jsme se do lesů Křivoklátska, kam se orienťák moc často nepodívá. Naposled se tu mělo běžet mistrovství v horském ob, ale nebylo nakonec povoleno. V lese tekly potoky vody, ale během závodu už tolik nepršelo. Na turistické mapě nás naváděly i turistické značky, ale některé kontroly byly dál od cest a dohledat je nebylo jednoduché. Vitěz Hynek Urban na nejdelší trati o pár sekund překročil 200 minut.

  • Už tradičně zahajuje orienťácká sezóna závodem u hradu Kost. Letos se tam sjela skoro tisícovka závodníků, aby se proběhli za předjarního počasí ve skalním terénu Českého ráje. Nejdelší trať měřila přes 11 kilometrů a nejrychlejší na ní byl Tomáš Dlabaja. Na ženské nejdelší trati byla nejrychlejší Kamila Gregorová. Web závodu

  • Víkend 18.-19.2. patřil LOBům v Jizerských horách. Centrum závodu bylo v hotelu Maxov nad Josefovým Dolem. Závody měly slušnou účast, možná už několik let u nás nevídanou - v sobotu oba závody přes 400 závodníků ve výsledcích. V neděli část závodníků odjela na Jizerskou padesátku. Sobota zahájila Mistrovstvím ČR LOB ve sprintu, který byl i polským šampionátem a německým žebříčkem. Tratě byly bohatě vysněžené, i když sníh ideální nebyl. Po stoupání za startem jsme se dostali do placatější části, kde bylo dostatečné množství stop na zabloudění. Do cíle to bylo zase s kopce. Mistry se stali Petra Hančová a Michal Drobník. Odpoledne jsme sjeli na start krátké trati do Josefova Dolu a tak nebylo překvapením, že po krátké úvodní pasáži na loukách následovalo 150 metrové stoupání do dopoledního prostoru, ketrý byl nastaven pro delší kategorie za silnici směrem ke Slovance. Podle mne to byl opět vydařený závod, který vyhráli Helena Randáková a Radek Laciga. V neděli se přes noc ochladilo, a tak na mokrém sněhu se vytvořila ledová krusta. Jela se klasika. Hned po startu se klesalo po zledovatělých cestách na louky, kde jen málokdo dojel ke kontrolám bez pádů a kotrmelců. Odtud vyráželi závodníci s jistými obavami, jak vůbec náročnou klasiku zvládnou, ale dál už byly stopy o něco sjízdnější a objevila se i široká upravená magistrála. Terén už ale tak pěkný pro LOB nebyl. Jelo se totiž v osídlené části Jizerek, takže se často překonávaly silnice a cesty, a osídlené oblasti nedávaly moc možností pro stavbu tratí. O to náročnější to bylo na mnohde zledovatělém sněhu fyzicky, když nechyběly ani kopce. Klasiku vyhráli Johanka Šimková a Michal Drobník.
    Web jabloneckých závodů

  • V sobotu 11.2. jsem se opět vydal na Pražskou zimní ligu, kdy se běželo pod hřebeny Hřebenů - Brd u Voznice. Mapy tu jsou už trochu starší, byla vybrána Ježovka z roku 1991, kde část má podklad z mapy Aglaia z roku 1981. Nejdelší tratě A, B ale běžely na vrstevnicovce na sestavené mapě z různých podkladů, kde kromě vrstevnic byly rybníky, vykreslená vesnice a pár největších cest. Já šel trať C, protože na 15 ani 11 kilometrů jsem se necítil. Na první kontrolu jsme ale na mapě nic kromě vrstevnic neměli, jen jsem si troufl na zkratku přes rybník. Dál to byla obíhačka po cestě, kde ze začátku (než se vběhlo do prostoru Aglaia) neseděly na asfaltce žádné křížovatky, protože každá tam byla dvakrát (cesta zleva se na mapě připojila jinde než ta zprava). Já jsem toto zjistil při stavbě závodu před 25 lety, takže jsem se nemusel na křižovatkách zbytečně zastavovat a kroutit hlavou. Cesty byly zledovatělé a stejně jako před týdnem se hodily boty s hřeby. Sběrka byla na druhém rybníce u okraje a někteří si to opět zkrátili, když pěšinka kolem rybníka byla bez hřebů neběhatelná. V cíli nás čekalo sice shromaždiště na otevřené terase pod střechou, ale také zahulený sálek malé hospůdky, který nenalákal nikoho k pobytu. Na nejdelší trati si nejlepší pobyli těsně pod 100 minut.

    Raritou mapy Ježovka z roku 1991 je, že se na některých křižovatkách octnete najednou na dvou relativně odlišných místech v mapě - vyznačeno fialovými tečkami. V roce 92 vedl přes tyto křižovatky azimutový postup na akademickém oblastním přeboru a závodníci se tam ztráceli. A nejinak tomu bylo letos na trati céček z aprvní kontrolou .-)

    Web tréninkového závodu

  • Po několika týdnech proběhla Pražská zimní liga opět v lese mimo Prahu, a tak jsem vyrazil do Berouna na Dědův HROB. Ten se běžel na víc jak 18 let staré mapě Děd a HROB je zkratkou horského OB, a tak nepřekvapilo, že na druhé nejdelší trati se na necelých 9 kilometrech našlo přes 700 metrů převýšení a také 700 metrů seběhů v zasněženém a na cestách i zledovatělém terénu. Nejdelší trať měla přes 15 kilometrů a časy pod dvě a půl hodiny připomínaly zašlou slávu ob disciplíny ultra long. Počasí vypadalo slibně, začalo se klubat sluníčko, polevil mráz, ale na vrcholové prémii na rozhledně se mezitím udělala mlha, že nebylo vidět ani na zem pod rozhlednou. Tak se snad rozhlédneme zase někdy příště. Web tréninkového závodu

  • Rok 2017 jsme v rámci Pražské zimní ligy zahájili tradičně ve Velkých Popovicích v prostoru map Kozel. Tuto zimu jsme již v prostoru Kozla podruhé, ale jen nejdelší trať se překrývala. Navíc byla postavena stejně jako před 9 lety, když mapa zase o něco zestárla. Tedy pokud může takto stará mapa ještě zestárnout. Ani nevím,zda někdo běžel po 9 letech opět áčko. Já si díky mrazivému počasí a sněhu dal dokonce až céčko. Sněhu nakonec nebylo tolik, tak na stopování a mráz na závod trochu polevil. Takže to nakonec bylo příjemné běhání se zázemím v hospůdce, kde pro nás i něco navařili. Příští PZL bude možná na bruslích.
  • Pražská zimní liga pokračovala v neděli 4.12. u Kavků, a to již tradičně v Malých Přílepech. Tentokrát se závodilo na sever od Přílep a čekala nás dokonce nová mapa. Nebyla možná všude úplně dokonalá, vrstevnice však přesné z laserseknu. Zatímco minule jsme v tomto prostoru museli běžet na mapě z roku 1974, kde nás čekala řada překvapení v průchodnosti, letos šlo z mapy porosty krásně vyčíst a tedy nepříjemnější pasáže oběhnout. Ráno jsme přijížděli za mrazu, ale od startu se vybíhalo k osadě s nadějným názvem Teplá stráň. A skutečně jižní svahy slunce ohřálo, na severních ve stínu stále mrzlo. Rukavice nebyly potřeba, čepice nebo čelenka se hodila. Z pasáží, kde se přebíhalo po loukách, byly krásné výhledy na prosluněnou a současně jinovatkou ozdobenou krajinu. V cíli ná čekalo kryté shromaždiště s bufetem. Start a cíl byl na krabičku, na kontrolách se razilo kleštičkami do průkazek. Nejrychlejší na nejdelší trati byl tentokrát Ctibor Sysel s časem těsně pod 80 minut.
  • Je po sezóně a tak 26.11. zahájila Pražská zimní liga prvním závodem v Pyšelích, kde je opačný konec map Kozel. Běželo se na klasice tedy na mapě Kozel 2 z roku 1981 (mapováno 1980) a nejdelší trať i Kozel 1 z roku 1977. Byly to kopce, a dost závodníkům dělalo problém se sžít s tím, že mapa ukazovala bezmála 40 let starou situaci. Přesto mně seděla a špatně čitelné vrstevnice tam byly už tehdy. To kvalitní kopie nespravila, ale na rozdíl od tehdejší doby nebylo použito retroměřítko 1:20000, ale byla to klasická 15,tedy vlastně se zvětšenými symboly. Za mlhavého chladnějšího počasí to bylo díky převýšení náročné, ale pěkné proběhnutí, kde bylo co vymýšlet během postupů a odhadnout aktuální porostovou situaci u kontrol. Vítěz nejdelší kategorie Boris Navrátil z Opavy si tam pobyl 102 minut. Shromaždiště bylo kryté se zázemím v blízké hospůdce. Na Kozla se vydáme opět v lednu, kdy se poběží z opačné strany, tedy více na té mapě z roku 1977.
  • O víkendu také zasedali bafíci a nadělili nám rozdělení Béček od roku 2018. No uvidíme jak bude lukrativní pořádat pro 600 lidí a zda se přitom případně zaplatí i větší mapa v odlehlejších oblastech.

  • O víkendu 5.-6.11. se konalo M ČR v horském OB. Letos se běželo v Krušných horách s centrem u hotelu Emeran - lyžařský areál Klíny, kam se sjelo kolem 400 závodníků. Čekali je dlouhé tratě s pobytem vítězných dvojic kolem 4 hodin, ti slabší pak bojovali s limitem, kterým byla po 6 až 7 hodinách tma případně už sebrané kontroly - to se pak ve tmě špatně hledá. První den byla první půlka závodu formou volného pořadí kontrol (free order), kde nebylo vzhledem k převýšení úplně triviální určit nejoptimálnější variantu. V druhé půlce se již běželo s pevným pořadím kontrol. Po úterních 15 nad nulou, každý den teplota klesala, ve čtvrtek už v prostoru pár centimetrů nasněžilo, i když bylo občas stále slunečno. V sobotu však vládlo syrové pro horské závody v tomto termínu typické mlhavé počasí, kdy teploměr na Emeranu ukazoval hodnoty mezi 0 a 0.9°C. V neděli už bylo o něco tepleji a navíc se začínalo pod horami na Hornojiřetínské výsypce, kterou si oblíbilo pro tréninky i o-repre. Nevím jak se tam všem líbilo, někomu ne zvlášť když tam zapadl do bláta, někdo to považoval za hezký "middle", někdo se ztratil, někdo to viděl mapově primitivní - to asi po hromadném startu. Všechny čekalo poté proběhnutí obydlenou litvínovskou civilizací a nakonec stoupání do hor pro mnoho tratí se závěrečným vyběhnutím či alespoň vypochodováním sjezdovky. Kategorií bylo spousta, obsazené početně byly i ty do 20 let. Ty hlavní vyhráli v mužích dvojice Pavel Hradec Martin Luštický, vženách Magdaléna Tužilová a Barbora Hrušková, mixy Matrasovi.

  • O prodlouženém víkendu na konci října jsem zavítal na 2 moravské oblastní závody. V pátek 28.10. se běžela krátká trať za pěkného počasí na mapě Paprč v rychlém málo kopcovitém terénu s převahou bílého lesa, kde občas podmáčený les a tráva přece jen běh zpomalily. Zázemí už bylo kryté, ale stále se dalo běžet v krátkých rukávech. Takže to bylo pěkné podzimní proběhnutí stejně jako další den. Hlavní kategorie vyhráli Lada Jemelíková a Martin Poklop. Pořadatel se v sobotu alepsoň formálně změnil, přestěhovali jsem se o 4 kilometry vedle, kde v rekreačním zařízení Athéna už někteří spali v rámci soustředění hanácké mládeže. Na mapě Plavební kanál bylo proběhnutí o něco delší, tedy klasika. Opět to bylo rychlé, hodně v bílém lese, jen část byla ve světle zeleném a kopce opět nebyly velké. Počasí malinko chladnější ale pro běhání přívětivé. Hlavní tratě vyhráli Kristýna Skyvová a Martin Poklop.

  • O víkendu 22. a 23.10.2016 pořádala Kamenice 2 poslední pražskostředočeské oblastní žebříčky. V sobotu se běžela na mapě Lipovka klasická trať u Psár. Jednalo se o rozšíření prostoru nedávno po letech přemapované mapy Záhoř, kde se léta neběhalo pro nepříliš vábný zarostlý terén. Tentokrát ale přimapovaná část obsahovala prostor mapy z roku 2004 a ta část lesa byla poměrně čistá a i orientačně zajímavější. Nedělní trať byla na mapě Ládví, kde je orienťácky hezký terén s kupkami s kameny. Byla tam natočena krátká trať s extrémně mnoha kontrolami, alespoň v naší kategorii. Oba dva dny to byly rychlé závody. Obě shromaždiště přivítala oba dny vždy skoro 1000 účastníků a to už některé oddíly měly oddílová zakončení. Bylo pěkné počasí, takže se dalo pobývat na louce. Klasiku v sobotu vyhrála Ivana Fujáčková a Martin Janata, krátkou v neděli Martina Matějů a Jan Mrázek. Web závodů

  • Vrcholem podzimní sezóny bylo Mistrovství ČR na klasické trati, které se konalo 1.-2.10. v okolí Pusté Rybné ve Žďárských vrších. Vysočinský terén mám zažitý jako rychlý, mapově nenáročný anebo rychlejší, kdy ale běh stěžuje tráva, borůvčí a klacky. V sobotu to byla velká orienťácká nuda právě v tom nenáročném terénu, kde ale ti nejlepší běželi 5 minut na kilometr. V neděli už to zadarmo nebylo a tak jsme si to užili až skoro do cíle. Počasí bylo v sobotu ještě pozdně letní, v neděli spadlo pár kapek, ale na říjen bylo ještě docela teplo. I když nejrychleji proběhla trať Denisa Kosová, díky zmeškanému startu se z titulu radovala Jana Knapová, v mužích získal mistrovský titul Miloš Nykodým.

  • V sobotu 24.9. se pražští a středočeští závodníci proběhli přímo v Praze nad Malou Chuchlí na mapě Klobouk. Účast byla o něco menší, část závodníků vyrazila raději na sever, kde se konaly závody v okolí Bezdězu. Běžela se krátká trať v listnatém lese, na okraji mapy s prudkými svahy, na opačném konci jsme navštívili i několik krasových závrtů. Proběhnutí to bylo nakonec příjemné až na zarostlý prostor nad cílem. Mapa měla nějaké rezervy. Přestože je docela nová, bílá místa byla často zarostlá špatně běhatelným podrostem nebo tenkými stromky. A ani tvary některých závrtů mi moc neseděly. Ale zkušený závodník takové maličkosti zavčas odhalil, i když v jednom závrtu jsem orazil kontrolu navíc. Shromaždiště měla véeška "doma" v loděnici a kromě občerstvení poskytovalo i možnost vykoupání v řece Vltavě. Hlavní kategorie vyhráli Kateřina Neumannová a Kamil Arnošt. Web závodu
  • V neděli 26.9. už byla účast kvalitnější. Čekala nás klasika na mapě Ostrov u Mšece. Terén patří ke kladenskoslánským, tedy náhorní rovina zakončená prudkým svahem na okraji i skalním srázem. V dolní části svahů je pak často jemně členitý terén. Závod byl tedy rychlý, zpestřený sešupem po zadku do svahu a lezením po čtyřech zpět na plošinu. Hlavní kategorie vyhráli Barbora Vyhnálková a Ctibor Sysel. Web závodu

  • Áčkové žebříčky měly o víkendu 10.-11.9. závěrečnou sérii závodů v Jizerských Horách v Hraběticích v okolních stráních nad říčkou Kamenicí u Josefova Dolu a na hřebeni kolem rozhledny Slovanka. Terény to byly neoběhané, pro OB použité naposled už dost dávno a ne na celostátní závody. Já jsem si tam občas ale také už dost dávno zaběhal bez mapy. Čekal nás pravý jizerskohorský terén, tedy stráně s kameny a skalkami s podrostem borůvčí, nějaké bažinky a občas normální rychlý les. Zejména na sobotní klasice bylo někdy těžké učíst mapu až ke kontrole. V neděli byly dohledávky o něco jednodušší, ale krátká trať se běhá větší rychlostí a kontrol bylo víc, takže bylo opět nutné se skoro celý závod koncentrovat na čtení mapy. Pěkné závody, které se navíc podařilo umístit na povedené shromaždiště. Jen toho sluníčka bylo na září moc a v sobotu bylo odpoledne na klasiku dusno. Klasiku vyhráli Kamila Gregorová a Jan Petržela, krátkou trať Denisa Kosová a Miloš Nykodým.

  • O víkendu 3.-4.9. bylo několik lákavých závodů v sousedních oblastech. Určitě stálo zato se vydat do Jizerských hor, kde se závodilo oba dny u Liberce, ale také o 20 km východněji v Polsku u Jakuszyc. Do třetice se závodilo v horském terénu o dalších 20 kilometrů dál u Vrchlabí, kde se běhalo v horském lese v masivu hory Žalý. Nám i díky konci prázdnin se na pražské a středočeské závody přihlásilo o třetinu až polovinu méně závodníků než je běžné. V sobotu se běžel přebor oblastí na klasice v Libušíně u Kladna. Les na mapě Mrákavy jsme znali z loňska, já navíc z období před 30 lety, kdy jsem si tam chodil tu a tam zastřílet ze škorpionu. Placka na jejímž okraji je hrana jako prudký svah někde i se skalkou. Vše se točilo kolem volby postupů, tedy zda po placce horem, napříč údolími, či spodem, kde se částečně údolí spojovala, a tedy se nějaká vrstevnice ušetřila. Samotný les moc hezký nebyl a stavitel se nás s ním ani nesnažil moc seznámit na rozdíl od loňska. Start a cíl byly u jezírka, kde se dalo i vykoupat, shromaždiště pak v obci, kde se konalo i vyhlášení přeborníků. V ženách na nejdelší tratě vyhrála Jana Kožinová, která si bude moci vybrat zda na mistrovství bude startovat na mistrovské trati nebo jako veteránka v D50, kam rovněž postoupila. V mužích vyhrál Jan Procházka (Japro).
  • I v neděli bylo asi lepší vyrazit za atraktivními závody do hor, než závodit mezi hovínky v Praze na Červeném vrchu. Ale sprintík se běžel na sídlišti a lesíku, kde jsem snad nikdy nebyl, ale po okraji mapky běhám alespoň jednou týdně a z domova sledoval jak šla desetiletí a do zarostlé louky se stále hlouběji zakusovala nová zástavba, takže jsem si tam konečně zaběhnul. Závod se ale pořadatelům příliš nepovedl. Vlastně to byl spíše měřený trénink, když nám po 45 minut odloženém startu rozdávali papírové průkazky. V cíli se sice dobíhalo na čip, ale ke sprintu se ražení na kleště vůbec nehodilo. Navíc 2 kontroly byly u domů, právě těch nejpozději postavených na té zarostlé louce, a zřejmě po nějakém konfliktu je pořadatel musel přemístit jinam. Vlastní sprint byl poměrně příjemný. Proběhnutí sídlištěm bylo nezáludné, vše jsem spíše obíhal jasnými postupy. V lesíku jsem naopak chodil většinou přímo, včetně traverzovek. Výsledky nejsou, i když předběžné bez vyhodnocených vpichů na shromaždšti visely. K špatně naprogramovaným krabičkám - I po více jak 15 letech používání SI techniky platí - přemýšlej, kontroluj a dávej si pozor, i když jsi to dělal už mockrát.

  • Velkým zážitkem na konci prázdnin bylo orienťácké proběhnutí v Tiských stěnách - Skalní OB v Tisé. Zdejší skalní města nejsou tak kopcovitá jako ve známých pískovcových terénech, takže se především musíte naplno věnovat rychlému řešené skalních rébusů nejlépe s lupou. Mapa vynikající kvality proto měla měřítko 1:3000, jen 3. etapa byla 1:4000 a také formát A3. Kdo nepochopil a nezvolil optimální postup, pak často narazil na nepřekonatelnou skálu nebo skalní průchod. A i mimo skály, kam jsme se také podívali, to bylo zajímavé. Čekalo nás tam vysoké borůvčí a kapradí v březovém lese, kde výhled zakrývaly nízké smrčky. Z okrajů skal pak byly nádherné vyhlídky, kde se stálo za to alespoň na pár vteřin rozhlédnout, zvlášť když tam často byla i naše kontrola. Celkem se běžely 4 sprinty ve dvou dnech. Každý v jiné oblasti skal. V sobotu bylo poměrně teplo, v neděli nás trochu chladil větřík, naštěstí tratě byly přiměřeně krátké. Závodníci neběželi v tradičních kategoriích, ale každý si mohl vybrat z 5 tratí a volitelný byl i čas startu. Trochu nevýhodou pak bylo, že vlastně závodníky či závodnice, které jsem potkal v lese měli s velkou pravděpodobností stejnou trať. Ale řešení skalních rébusů nás často znovu roztrhalo. Nejdelší černou trať vyhrál Jan Flašar, i když vyhrál jen jednu etapu. Zbylé 3 vyhrál Tomáš Dlabaja. Dámy se začaly ve výsledkové listině objevovat od 12. místa a nejlepší byla Kamila Gregorová. odkaz ORIS


  • Konečně byl spočítán březnový ranking a já zjišťuji, že jsem si za březen vyběhl do rankingu přesně 1 bod. To vypadá na titul minirankoholik roku. Loni jsem začal nadějně, to jsem měl za březen 25 bodů, ale tento výkon by stačil na titul jen v mužích. V ženském rankingu je výsledků pod 10 bodů hned několik. A na jednom jihočeském žebříčku 31.8. došlo k raritě, kdy rankingový koeficient RVP byl rekordně pouze 7. Vítězka to trochu urvala, a tak si připočetla celých 9 bodů. Soupeřky pak 7,6,5,3 a 2. Já jsem v ten samý den na jiném závodě zaútočil na podobný výsledek, ale bohužel o 1 vteřinu se opozdil, a tak místo minibodů na mne čekala nula. Koeficient závodu RVP byl ovšem 4204, to je pak větší loterie trefit jedničku. Letošní jedničku mám ze závodu s RVP dokonce 6534.

  • Komix - Perníkova chaloupka

    Na začátek stránky


    email: Borovicka.Milan

    Orienteering.CZ

    SPORTident

    H.S.H


    ČSOS

    BEN

    Béďa

    MTBO

    ČAR

    COH

    SZOŠ